Komu patří budoucnost?

Důvodem mého nízkého hodnocení je jádro nepromyšleného poselství pana Laniera, jež nekoresponduje s mým přesvědčením. Ač nepochybuji, že rozumí obsahu své činnosti a specificky přidruženým problémům v oblasti svého působení, jeho závěry jsou poněkud totalitní a velká úcta, již projevuje ohodnocení jakékoliv činnosti na internetu pomocí nanoplateb je skrytou cenzurou, znásobenou sníženým přístupem k informacím. Mě osobně grandiozní závěr knihy, o výhodách legalizování špiclování velkými korporacemi, a sice vlastním souhlasem, s následnou platbou za poslušnost, nepřesvědčil. Je v tom jistý paradox, jelikož násobením hrozby všemocných Sirén se snaží čelit eufemistickým znázorněním Velkého bratra. Předností knihy shledávám důkladnější vhled do problematiky chodu vlivnějších síťových gigantů.

Knihu jsem nakonec nedočetl. S vypětím všech sil jsem se donutil dočíst cca do 2/3-3/4, ale dále už jsem to nedal. Kniha byla někdy více, někdy méně chaoticky slátanou změtí myšlenek autora. V očích autora zřejmě nějakou vnitřní konzistenci asi měla, ale moc se to nepodařilo předat čtenářům. Zkrátka chaos, nepřehledně pospojované nahodilé myšlenky, fantazie a utopické blouznění. Vše navíc ještě zkomplikované záplavou zbytečné a nadbytečné omáčky, která čtenáře ještě více odvádí od mlhavé hlavní myšlenky. Kniha je asi tak zajímavá, jako učebnice algebry složená z matematických vzorců. Je utrpení to číst. Navíc se člověk nedozví nic moc reálného. Jde pouze o naivní utopický návrh ideálního světa, který nikdy nebude existovat. Čekal jsem šokující informace, co všechno o nás google a jiné servery shromažďují, jak to dělají, jak vytváří naše stínové identity a jak tyto servery manipulují s lidmi. Bohužel. Až na pár skromných náznaků v první polovině knihy se jedná o naivní, utopický, idylický, neexistující a fantastický model internetu. Ztráta času.