Komu patří budoucnost?

Důvodem mého nízkého hodnocení je jádro nepromyšleného poselství pana Laniera, jež nekoresponduje s mým přesvědčením. Ač nepochybuji, že rozumí obsahu své činnosti a specificky přidruženým problémům v oblasti svého působení, jeho závěry jsou poněkud totalitní a velká úcta, již projevuje ohodnocení jakékoliv činnosti na internetu pomocí nanoplateb je skrytou cenzurou, znásobenou sníženým přístupem k informacím. Mě osobně grandiozní závěr knihy, o výhodách legalizování špiclování velkými korporacemi, a sice vlastním souhlasem, s následnou platbou za poslušnost, nepřesvědčil. Je v tom jistý paradox, jelikož násobením hrozby všemocných Sirén se snaží čelit eufemistickým znázorněním Velkého bratra. Předností knihy shledávám důkladnější vhled do problematiky chodu vlivnějších síťových gigantů.

Autor zajímavě popisuje zejména digitalizovanou část ekonomiky. Většina z jeho postřehů se nějakým způsoben týká síťové sktruktury ekonomiky (některé věci síťové struktury v ekonomice jsou však lépe rozpracovány v knize V pavučině sítí). Autor si uvědomuje rostoucí rozdíly v příjmech a to, že jsou problematické. Přichází s originálním, byť silně kontroverzním návrhem na řešení. Jeho řešení zajišťuje příjem všem lidem za to, že korporace budou sledovat jejich činnost, která se podílí na jejich ziscích a budou probíhat pladby za veškerou činnost na síti. Jeho řešení je kritizováno v předchozím příspěvku a s touto kritikou celkem souhlasím – jenže i současná verze kapitalismu vede k určitému, i když jinému, druhu totality. Navíc bych přidal kritiku i k tomu, že některé věci jeho řešení nejsou dobře propracovány – například bych viděl problém v určení skutečné hodnoty toho, co lidé dělají – nelze je podle mě odměňovat jen podle kvantity činností. Nicméně i přes kritiku bych jej nezatracoval tak důsledně – zatím je totiž návrhů na řešení jen málo, a já vítám i ty kontroverzní a méně propracované – ona to vlastně ani není kritika, protože takové jsou dnes všechny podobné návrhy. A tento návrh je rozhodně zajímavý - když už ne k realizaci, tak alespoň k zamyšlení (ideální stát Platóna také filozofové studují, ale nikdy nemyslí na to, že by ho realizovali).