Kompletní návod k vytvoření Ekozahrady a rodového statku

Při akcích, které naše knihovna pořádá pro čtenáře i pro veřejnost, navštěvujeme často takové zahrady, kde se takto hospodaří a kde můžeme vidět už i nadějné výsledky. I když se zdá, že podobné snahy jsou nicotné a nemohou už v osudu naší zubožené planety nic napravit, pořád si připomínám podobenství o Davidovi, jak přemohl Goliáše. A potom mnohokrát ještě sám sebe. A šlo to. A jde to. Nejsme v tom sami a prostě tomu věřím.

Tahle kniha se mi dostala do ruky spíše náhodou a říkala jsem si, proč ne. Prolistuji, třeba se něčím inspiruji a půjdu dál. A tak jsem ji prolistovala, něco jsem pročetla (pár popisků k obrázkům), moc jsem toho nepobrala a rozhodla se, že bych mohla přečíst i nějaký ten úvod, který mi snad pomůže se lépe zorientovat. A tak započla moje (mnohdy trnitá) cesta tvorbou ekozahrady. Ačkoliv autor hned v úvodu píše, že není nutné číst celou knihu od začátku do konce, ale je možné si vybírat jen některé kapitoly, já ji četla kompletně (kromě asi dvou kapitol) a doporučuji to i ostatním. Komplexní pohled na fungování přírody a ekozahrady, který se vám díky tomu vytvoří, je k nezaplacení. Některé momenty mi přišly tak fascinující a zároveň logické, že jsem propadala záchvatům plánování, které byly v zápětí střídány stavy totálního zoufalství a depky, když jsem si uvědomila, že takhle snadno to opravdu nepůjde. Přesto moje vize zahrady, ve které je krásné klima, neustále něco roste, kvete, bzučí, kváká či švitoří, mě neopouští, jenom bude nutné začít pěkně od základů a tuhle knihu považuji za určitý typ základního kamene. A i když za nás možná nevyřeší všechny budovatelské a plánovací záludnosti, určitě může dopomoct k tomu, abychom se vyvarovali mnoha chyb, které by jistojistě zahrádkář na svém zeleném plácku napáchal. Takže za mě? Jednoznačně ano! Tuto svoji novou zahrádkářskou Bibli kupuji, protože výtisk z knihovny mi je k ničemu a doporučuji ji všem, pro které není pampeliška sprosté slovo (a snad nás bude přibývat). Protože jedině tak je šance, že nám z té přírody ještě něco málo zbyde. Všeříkající citát na horké téma současnosti: "Smrkové monokultury je nutné pro ochranu půdy a ekosystémů nahrazovat lesy listnatými a smíšenými. Příroda se brání a stav napravuje. "Škůdci" jako kůrovec či bekyně mniška jsou tedy záchranou, nikoliv kalamitou. Katastrofou jsou lidé, kteří ještě nepochopili základní funkce přírody nebo je kvůli zisku ignorují."