Komik se smutnýma očima

Pěkné a milé vzpomínání a vyprávění rodinných příslušníků a kolegů z branže na Jiřího Hrzána. Věra Hrzánová: On strašně rychle žil, jakoby věděl, že mu osud vyměřil málo času. Často říkal, že umře mladej. Věra Galatíková: On v sobě, i v té hrubé nesvobodné době, nesl zvláštní a velmi silnej pocit svobody. Byl svobodnej když hrál, když zkoušel, když lezl po římsách, prostě vždycky... Jan Kačer: To je jasný, že měl Jirka taky bolestnej a tajnej život jako každej. Všichni si ho představovali jako veselýho klauna , ale já ho znal i v okamžicích smutku a propadů. Jan Kačer: Oni moc dobře věděli, koho mají vyhodit . Vyhazovali lidi, tak aby narušili všechna představení. Vypadá to, že pokud byl například Pavel Landovský donucen k faktické vnější emigraci, byl Hrzán vyhazovem z divadla, které tak miloval, zatlačen do jakési vnitřní emigrace. Jaroslav Vostrý: S vyhazovem se vyrovnával velice těžce, přesněji řečeno, nikdy se s ním nevyrovnal. Byl to člověk, který bez divadla nemůže žít. A když ho zbavili divadla, zbavili ho toho, co bylo jeho životem...

Životopis sestavený s pomocí rodinných příslušníků a profesních kolegů. Rád jsem se dozvěděl něco bližšího o našem úžasném herci.