Kolo času Stín se šíří

Kolo času se již pořádně roztočilo a my tak můžeme sledovat naše oblíbené hrdiny, zda je nerozmačká. Opět jsou hlavní postavy rozděleny do několika dějových linek. Nejdůležitejší je bezesporu Rand, který se konečně rozhodl přijmout svůj osud. Proto se z ovládnutého Tearu vydává k Aielům za Páteř světa, aby naplnil jejich proroctví. Díky tomu se i dozvíme aielskou historii, kterou neznají ani sami Aielové. S ním pak putuje Egwain, která se od Moudrých učí chodit ve snu, a Mat, který by nejraději byl jinde, ale je donucen putovat do Trojí země s Randem. Pak je tu Perrin, který míří do Dvouříčí, aby ochránil tuto zemi před hrozbou od trolloků, kdy kromě toho se bude muset vypořádat s Dětmi světla, kteří ho považují za temného druha. A stejně jako Rand se bude muset smířit se svým osudem. Nynieve a Elain se pak vydávají do města Tančiko nedaleko Falme, aby pátraly po černých adžach. Také dojde ke střetu se Seančany. A také se podíváme do Tar Valoru za Min, kdy tato dějová linie je sice nejkratší, ale nedá se říct, že by byla méně důležitá, než dějová linie s Randem. Všechny tyto dějové linie byly zajímavé a napínavé. A přestože mě nejvíc vtáhla hlavní dějová linie s Randem, vždy jsem se velmi rychle začetl i do těch dalších. Autor naštěstí moudře zvolil, že nebude přeskakovat tam a zpátky po jednotlivých kapitolách, takže je vždy dost času na to, abyste se do právě probíhající dějové linie dostatečně vžili. Jedinou výtku mám k finálnímu vyústění, které mi opět přišlo dost chaotické. Začínám mít pocit, že jestli něco Jordanovi nejde, tak to je přehlednost finálních střetnutí.

Jeden z nejakčnějších a nejsilnějších (na tloušťku, vlastně i na emoce) dílů Kola času se zpočátku tuze vlekl. Intrikovalo se, plánovalo, připravovala se půda pro tu záživnější polovinu knihy. Robert Jordon rozšiřuje svou mapu světa a dostáváme se do míst, o kterých jsme v předchozích slyšeli jen z povzdáli, ba i dokonce se vracíme na místa, kde to všechno začalo - Dvouříčí (Edmondova role). Dostává se nám velmi zajímavého náhledu do historie, kultury Aielů. Dozvídáme se více o temných posluhovačích. Jordonův svět je barvitý, spletitý a rozmanitý. Dokonale vymyšlený a čtvrtou knihou to Jordon výrazně podtrhává. Dějové linky se opět rozdělují podle toho, kam směřují hlavní postavy. Perrin se vrací domů a je na něm znát, stejně jako u všech, velká změna. Z obyčejného kováře se stává "velitel", který dokáže naplánovat útok i obranu, velitel, který několikrát překvapí projevem hlubokých citů. Jordon si začíná pohrávat s prohlubováním charakterů a to mě strašně baví. Perrinova linka je za mne druhá nejvýraznější, ačkoli všichni slibovali, že kniha patří převážně jemu, stojím si za tím, že hlavní hrdinou tohoto dílu je Rand, který se dostává hlouběji do světa svých předků, bojuje s osudem vyvoleného tak, že se snaží lépe pochopit proroctví a zjišťuje, že jejich výklad nemusí být vždy jednostranný. Skoro se mi zdá, že svůj osud přijímá a vydává se mu vstříc. Jeho změna je patrná již od prvních stránek této knihy a ačkoli se občas může zdát, že "šílí", přijde mi naopak jako normálně chovající se člověk, kterému na bedra osud naložil moc. V jedné náročné chvíli, kdy je těžce raněn, přemýšlí o tom, jak jednoduchý a šťastný život mohl jako ovčák mít. V tu chvíli mi přijde tak strašně lidský, že kdybych ho mohla obejmout, udělám to. Matt se kupodivu přidává na cestu k Randovi. Dostává se mu také určité změny, jejíž řádnými svědky nejspíš teprve budeme. Jsem strašně zvědavá, kam dál se posune. Je neskutečný, kam se tito tři mladí kluci posunuli a strašně si to užívám. Zato děvčata tomuto dílu dávají na frak (proto mínus jedna hvězda). Obzvláště když jsou spolu. Intrikují, podlézají, chovají se nevyzpytatelně, nelogicky. Uhlazují si šaty a tahají se za cop. O svých vyvolených (mužích, do kterých jsou zamilovaní) mluví jako o hlupácích, kteří potřebují vést. Robertovi musely v minulosti ženy hodně ublížit, protože takhle nesympatické hrdinky jsem už dlouho "nepotkala". Nyneiva a Elain se vydávají do Tančika, odhalit černé Aes Sedai. Nejzajímavější z této linky je odhalení minulosti kejklíře Toma. Velmi zajímavá postava je Lanfear. Přála bych si, aby tohle tisícstránkové monstrum mělo ještě o sto stránek více. A aby se věnovaly jí. Vesměs se Kolo času stále velmi dobře točí, občas ubírá na otáčkách a někdy se rozjede na plné obrátky. Nabízí toho spoustu a chce jen dvě věci: pozornost a trpělivost. Pokud toto Kolu času dáte, budete velmi dobře odměněni.