Kolíbka

„Nu, a když bylo konečně zřejmé, že žádná vládní ani ekonomická reforma nevytrhne národ z bídy, stalo se toto náboženství jediným opravdovým nástrojem naděje. Pravda byla lidu nepřítelem, poněvadž pravda byla úděsná, a tak si Bokonon předsevzal poskytovat lidu stále dokonalejší a dokonalejší lži.“ „Obrátil jsem se ke Castlovi staršímu. „Pane doktore, jak umírá člověk, připravený o útěchu literatury?“ „Jedním ze dvou způsobů,“ řekl, „na hnilobný rozklad srdce nebo na atrofii nervové soustavy.““ „Dějiny! Čtěte v nich a plačte!“ Tohle je opět klasický Vonnegut: zdánlivě povrchní, absurdní a satirický příběh, plný černého humoru, v pozadí hlubší kritika vybraných společenských témat a celé to spojuje kouzelná hra se slovy. Autor vypráví bizarní příběh spisovatele, který provádí výzkum pro svou nadcházející knihu. Výprava ho postupně zavede na fiktivní karibský ostrov San Lorenzo, toho času pod vládou diktátora. Protagonista – vypravěč se v průběhu děje potkává s množstvím dalších postav, z nichž mnohé jsou vyloženě archetypální. Dalšími význačnými prvky jsou vědecký vynález s potenciálem zničit svět a podivné nové místní náboženství Bokonon. Celé je to pochopitelně alegorie, satira, parodie, ale zároveň kritika. Předmětem úvah je především vztah lidstva, vědy a technického pokroku s potenciálem absolutní a nevratné destrukce, a dále role náboženství ve zmírňování lidského utrpení a akceptaci nezvratného osudu. Vlastně ani úplně nevím, jestli se mi to líbilo, ale je to krátké, zábavné, čte se to dobře, je to vtipné, plné absurdního humoru, bizarních situací a vytříbeného Vonnegutovského jazyka. Kniha je součástí řady SF Masterworks.

Jako hodnotím docela dobře tenhle příběh pisálka, co chce napsat něco o otci bomby, která dokonale uklidila dvě města v Japonsku. Pídí se po jeho rodině a z ničeho nic se stane prezidentem jednoho zapadlý ostrovní republiky. No neni to skvělý? A ještě do toho praští s největší fešandou ostrova. Horší teda je, že tam zkejsne ještě s magorem, trpaslíkem, dalšíma pošahancema a zbraní, která uklidila celej ostrov i mořem líp, než se uklidily ty dvě Japonský města za války. Divim se, že tam nečmuchal James Bond, ale možná jenom zaspal po incidentu s kýblem protřepat nemíchat a nějakou štětkou. Trošku jsem se ztrácel v Bokononismu, ale ten prej neni pro každýho. Ale jednu bokononovu knihu jsem pochopil. Je to kniha čtrnáctá, která se jmenuje: Več může přemýšlivý člověk doufat ohledně lidstva na zemi, na základě zkušenosti uplynulých milionů let? Celá kniha jsou dvě slova. V nic!!! Za mě je to hurá...