Kolíbka

„Nu, a když bylo konečně zřejmé, že žádná vládní ani ekonomická reforma nevytrhne národ z bídy, stalo se toto náboženství jediným opravdovým nástrojem naděje. Pravda byla lidu nepřítelem, poněvadž pravda byla úděsná, a tak si Bokonon předsevzal poskytovat lidu stále dokonalejší a dokonalejší lži.“ „Obrátil jsem se ke Castlovi staršímu. „Pane doktore, jak umírá člověk, připravený o útěchu literatury?“ „Jedním ze dvou způsobů,“ řekl, „na hnilobný rozklad srdce nebo na atrofii nervové soustavy.““ „Dějiny! Čtěte v nich a plačte!“ Tohle je opět klasický Vonnegut: zdánlivě povrchní, absurdní a satirický příběh, plný černého humoru, v pozadí hlubší kritika vybraných společenských témat a celé to spojuje kouzelná hra se slovy. Autor vypráví bizarní příběh spisovatele, který provádí výzkum pro svou nadcházející knihu. Výprava ho postupně zavede na fiktivní karibský ostrov San Lorenzo, toho času pod vládou diktátora. Protagonista – vypravěč se v průběhu děje potkává s množstvím dalších postav, z nichž mnohé jsou vyloženě archetypální. Dalšími význačnými prvky jsou vědecký vynález s potenciálem zničit svět a podivné nové místní náboženství Bokonon. Celé je to pochopitelně alegorie, satira, parodie, ale zároveň kritika. Předmětem úvah je především vztah lidstva, vědy a technického pokroku s potenciálem absolutní a nevratné destrukce, a dále role náboženství ve zmírňování lidského utrpení a akceptaci nezvratného osudu. Vlastně ani úplně nevím, jestli se mi to líbilo, ale je to krátké, zábavné, čte se to dobře, je to vtipné, plné absurdního humoru, bizarních situací a vytříbeného Vonnegutovského jazyka. Kniha je součástí řady SF Masterworks.

Autor opět přímo hýří nápady (třeba fiktivní náboženství bokononismus, nebezpečný vynález led č.9), zase popisuje celou řadu velmi ujetých situací dovedených až ad absurdum - jak už jsme ostatně u téměř všech knížek Vonneguta zvyklí. Jeho styl psaní je samozřejmě silně nekonvenční, ale pokud na to čtenář přistoupí, pak je to panečku pořádná jízda! Celkově velmi dobré.