Kojící Spock

Serafína se vydala na svou misi zcela nepřipravena, bez řádného výcviku, s minimálním vybavením a hlavně předčasně. Naštěstí kapitánka Svobodová (i když sama na pokraji sil), nenechala Serafínu nikdy na holičkách a s její nepřetržitou podporou se dívka se znamením andělů a jménem hrdinky fantasy románů mohla vydat ke hvězdám. Zní vám to jako dobrodružný fantasy nebo sci–fi román? No tak teď vám nabídnu ukázku. „Než k nám přišla Fína, nebyla jsem si úplně jistá, zda je správný, že se předčasně narozený děti zachraňujou. Jestli je v pořádku někoho takhle udržovat při životě. Když vlastně nevíme, jestli tu skutečně chce bejt. Dokud jsem to sama nezažila…“ Kniha Kojící Spock je skutečným příběhem odvahy a síly vzdorující osudu, příběh mámy a její předčasně narozené holčičky. Den za dnem, s ní prožijete všechny strachy a naděje a budete mít o Serafínu větší strach, než jste kdy měli Marka Watneyho který se snažil přežít na Marsu. Klára Svobodová vypráví svůj příběh bez příkras, prostým jazykem. Ale s pokorou a velkou dávkou sebeironie. Jako fanynka fantastiky otvírá každou kapitolu citátem ze svých oblíbených žánrovek a na fantastiku občas odkáže i nějakým trefným přirovnáním. Nicméně tenhle příběh je především o dobrodružství zvaném rodičovství. Taky máme dítě s příběhem, a i když si naše dcera neprošla ani zdaleka vším, čím si musela projít Fína a její rodiče, mnohé z toho, o čem Klára Spock Svobodová píše se mnou silně rezonovalo. Tuhle knihu mohu jen doporučit.

Knížka se mi četla sama. (Skoro) všechny ty pocity znám, plus mám zase nějaké vlastní jako bonus. Navíc jsem podobnou knihu napsala zhruba ve stejnou dobu jako Klára. Bylo by to skoro legrační, kdyby ty vzpomínky nestály za h*vno. Dávám 5 hvězdiček a vkládám stoji pseudorecenzi aneb předvánoční srovnání obou knih: Když knížku, tak pěknou. Vizuálně, aby to při rozbalování pod stromečkem udělalo dojem. S pevnou vazbou v odstínech modré nebo fialové. S pořádným obrázkem a ne nějakým moderním uměním. Velkou tak akorát, aby vás z ní nebolely ruce a stihli jste to přečíst o svátcích. A hlavně nějakou nedávno vydanou, ať je menší šance, že už si to vaše sestra / máma / kamarádka půjčila v knihovně. Samozřejmě je třeba myslet s dárky i na sebe Ve výběru pro dnešní den máme: Kojící Spock - Skutečný příběh z inkubátoru (Klára Svobodová, 2024) Deníček postižené matky aneb všichni tady umřeme (Magda Sobotková, 2025) Obě dámy, absolventky pražské ekonomky, se na spisovatelskou dráhu daly zřejmě proto, aby mohly do světa šířit jak jiskřičky naděje, tak pocity největšího zoufalství (aneb každá správná detektivka taky začíná vraždou. Tady místo toho startujeme neplánovaným císařským řezem). V zásadě vám autorky obě nejdřív vymáchají v emocích na novorozeneckém oddělení, pak spolu vyrazíte na světlými zítřky budoucnosti. Nakonec si oddechnete, že už přišel v podstatě dobrý konec a že suma sumárum by mohlo být i hůř. Nějaké drobné rozdíly v knihách tu přece jen jsou: Deníček je větší, ale Spock má víc stránek. Deníček má barevné ilustrace i uvnitř, Spock fialovou látkovou záložku. Spock navazuje na první díl (Těhotnej Buddha), Deníček na předmluvu. Magda ujíždí na kytkách a kafi, Klára na Hvězdné bráně a knížkách. Sofii (z Deníčku) nefungují pořádně nohy, ale skvěle slyší. Serafíně (ze Spocka) to běhá z kopce fakt rychle, ale můžete se ukřičet a nic. "Holka, nejsi v tom sama. Jsme v tý prdeli všechny společně. Kdyby se to tady nosilo, snad tě půjdu i obejmout." (str. 32, Kojící Spock) "Staré chlapské moudro říká: Když to nejde silou, jde to větší silou. Ale jak si má poradit matka? Když nestačí láska, použij víc Lásky." (str. 113, Deníček postižené matky) S díky a nemístným humorem, Magda