Kocour, který zachraňoval knihy

TRUCHLENÍ - nelze urychlit, chce to trpělivost. Pokud ho popíráme, odmítneme, považujeme za slabost, vrátí se , ne hned, ale může přepadnout odmítače, v nejméně vhodném okamžiku... Proces je velmi individuální a náročný. Nelze naordinovat čas. Fáze se mohou střídat, měnit, ale aby se hrdina mohl vrátit ke svému původnímu životu, musí si fázemi projít, bolestně je prožit, přijmout je, smířit se s těžkou ztrátou..., pak teprve je možné se posunout dál. Nátlak okolí, přátel, spolupracovníků nepomůže, spíše uvrhne do psychických problémů a do depresí, ve kterých se zamotá, v pavučině svých představ může uvíznout... Kocour s chlapcem "promlouvá"... Příběhy z knih, připomínají nejrůznější osudy, každý má ten svůj... Chlapec si uvědomí, co se stalo, ne jen jemu..., Postupně vyprchá pocit nespravedlnosti, nenávisti, viny, závisti, přijde smíření s koloběhem života. Po čase dobrovolně dovolí nechat odplout tíseň a ponechá v sobě jen píseň lásky a vděk za to, že alespoň na čas měl to štěstí, být účasten krásného prožitku... a ten si v srdci ponechá a navždy z něj bude čerpat lásku. Kocour mu toho ještě hodně musí předat a hodně dobrých věcí ještě musí spolu udělat... Pozvolna seberealizací se truchlící propustí z vězení, do kterého se uzamknul sám. Kocour opatruje klíč, jen si ho kluk musí všimnout, sáhnout po něm a chtít se vysvobodit, aby něco udělal, třeba pohladil kocoura. Ten příběh se mi vůbec nezdál nudný, naopak. Mládež má hodně číst, přestože má právo si myslet svoje, jak je to nudný a jaké utrpení nad knihou zažije, pro ZTRÁTU času. Raději by si užila napětí u počítače, nad pořádnou střílečkou. Mají právo na dobrodružství denně např. hodinu a pak zase si vybrat pohyb na vzduchu. Knihu pro nácvik empatie., kritického myšlení, možnosti vymyslet otázky k reálnému životu. Není možné, aby se kniha každému líbila, ale doporučuji a hrdinovi přeji, co nejméně zameškaných hodin i těch školních.

Přiznám, že jsem po knize sáhla kvůli obálce a názvu. Nemohla jsem se dočkat, až se začtu, bohužel po pár stránkách mé nadšení vyprchalo. Námět knížky není špatný, ale autorův styl mi nesedl. Řekla bych, že pro děti je moc složitá a pro dospělé zase taková bez šťávy a zdlouhavá. Je to škoda, knížka je plná zajímavých a inspirujících myšlenek, které donutí k zamyšlení a musí je ocenit každý kdo má rád knihy, bohužel cesta k nim je dlouhá a občas až nudná. Vyzdvihla bych kapitolu s Beethovenem, tady mě kniha konečně zaujala, bohužel u dalších kapitol jsem se už do čtení opět nutila. Celkově ale kniha má co říct, což oceňuji, a tak dávám s přímhouřenýma očima 3* (12/22)