Kočka a město

Žádný nějaký Kazuki Takahashi, ale prostě Nick Bradley. Iluze je dokonalá. Brit Bradley napsal japonský román o japonské mentalitě 21. století. Autor nastavuje kukátko nasměrované do japonské urbanistické společnosti a různými momenty poodkrývá zvláštnosti japonské kultury. Trousí drobečky kulturních a sociálních specifik a vytváří tak plastickou, obrazovou mozaiku. Bradleyho prvotina (?!) tak nabízí mnohem víc než jen sbírku zajímavých příběhů. Kočka přitom funguje nejen coby spojovací článek, ale rovněž coby symbol svobody a nespoutanosti, jejichž nedostatek představuje příznačný handicap japonské společnosti kompenzovaný mimo jiné v oblasti sexuality nebo vnějších projevů oblékání. Je to právě kočka, která čtenáře provází téměř coby průvodce napříč vrstvami a generacemi tokijské společnosti. Roboti, haiku, formální zdvořilosti, snaha zachovat si čest nebo nezahanbit druhého, ale i hašteření, záliba v alkoholu... a současně snahy frustrovaných vymanit se z předurčených škatulek a vystoupit ze svazujících okovů japonských tradičních sociálních a společenských vzorců. A snaha šokovat. Měla jsem příležitost seznámit se s pár Japonci a Japonkami, doma i v zahraničí. A tak mohu jen zatleskat, jak dokonale dle mého názoru Nick zachytil do DNA hluboko vtisknuté kulturní šablony, kterými jsou Japonci ovládáni a svazováni, jak se s nimi potýkají, i kontroverze, které vyvolávají. Nick Bradley žil v Japonsku deset let, což mu zjevně stačilo k proniknutí do tajů Japonských tradic. Nejspíš právě jeho cizí původ mu poskytl dostatečný odstup a možnost zachytit to, co Japonec sám už ani nevnímá. Promyšlený koncept, který dává smysl právě ve zdánlivě nesouvisejících, samostatných příbězích, je nečekaný bonus, stejně jako kvalita díla.

Věděla jsem, že to bude dobrá volba. Jak se spojí Japonsko a kočky, dá se čekat čtivá věc. Kniha je sbírkou povídek, které se prolínají jak přítomností kočky v každém z nich, tak svědectvími jednotlivých hrdinů. Je tu třeba příběh taxikáře, který jednou takhle večer veze trojici lidí na karaoke. A další povídky odhalují životní situace nejen této trojice, ale i několika dalších osob kolem. A všudypřítomná kočka zasahuje do životů různě. Rozhlédněte se někdy kolem sebe třeba v metru. Aniž byste to tušili, může vás všechny spojovat maličkost. Sice se to nikdy nedozvíte, protože všichni kolem budou cizinci, s nimiž absolutně nemáte důvod mluvit... Popisované Tokio se mi líbilo také proto, že jsem nedávno narazila na pořad "Naomi v Japonsku." A ten mě bavil dost podobně jako kniha. Ona vlastně ukazuje, co autor popisuje. A když ještě navíc přijmete odlišnost Japonců - se svými karaoke a hernami, stánky s jídly a zastávkami metra, v nichž můžete strávit odpoledne, aniž byste se nudili, budete mít ze čtení zkrátka radost.