Moc jsem se těšila na další knihu gruzínské spisovatelky, protože její první kniha Osmý život pro Brilku nemá chybu. Začínáme rokem 1994 kdy začala první čečenská válka a seznamujeme se s Nurou, jejíž osud ovlivní život bývalého válečného novináře, herečky a generála i v roce 2016. Zpočátku se pomalu a podrobně seznamujeme se životem na vesnici, střídá se rok 1994 a 2016, kapitoly jsou označeny rokem a jménem, kdo právě příběh vypráví. Román je psán krásným jazykem, zpočátku pro mě trochu zdlouhavé vyprávění, ale postupem času nabývá spád. Někdy to je opravdu drsné. "Každý krok, který dosud v životě udělal, protože se domníval, že je správný, byl jenom ztrátou času. Ve světě, kde máte na výběr buď stát se vrahem, nebo si sám prohnat hlavou kulku, ve světě, kde se znásilňuje proto, že se naskytla příležitost, už neexistovalo žádné správně. Už zbývalo usilovat pouze o jediné, o moc. O moc, která nezná milosrdenství ani soucit a je čistě samoúčelná. Od této chvíle existovala už jenom jedna jediná cesta a ta vedla přímočaře směrem, který byl špatný, v tomto světě se však zdál jediným možným." Brilka se mi líbila víc, byla čtivější, ale Kočka a generál je silný válečný příběh, který určitě doporučuji přečíst.

Po dočtení této knihy, mi přišel na mysl jeden citát od Bulgakova. Ten pár slovy zachytil dle mého, sílu i hloubku..., tohoto bolestivého příběhu. ,,Jazyk může tajit pravdu, ale oči - ty nikdy!"