Kočičí oko

"Dokud v ní žijete, nepřipadá vám doba bizarní. To až s bezpečným odstupem, časem, když začnete minulost vnímat jako jevištní výpravu, ne jako formu, do níž musíte vtěsnat svůj život." Kanada, jak jsem ji dosud nepoznala, v podání rodačky z Toronta. Podobně jako někteří jiní, i já jsem měla zpočátku trochu problém začíst se. Anotace nečtu, takže jsem netušila, co mě čeká, kam se bude příběh ubírat. Po čase se to zlomilo a Elaine i její rodina mi přirostli k srdci, oba rodiče byli výborní (navzdory situaci s Cordélií) a bratr Stephen skvělá bedna; "během léta vyčůrá třikrát celou sluneční soustavu." Byla to náročná četba, určitě bych ji nedoporučila každému, ale M.A. umí psát, vyprávět příběhy. Je tenhle příběhem jejího života? Překladatelka Kateřina Klabanová určitě neměla snadný úkol, ale soudím, že se s ním popasovala úspěšně (za vzepjetí zřejmě nenese odpovědnost). Některé formulace jsou opravdu úchvatné, jak uvádí komentář Sisssi. "Ženy sbírají křivdy, chovají zášť a mění tvář. Nesmiřitelná pronikavost jejich oprávněných soudů se tak liší od slabozrakých odhadů mužů zamlžených romantismem a ignorancí a předsudky a přáními. Ženy toho vědí až příliš, nedají se oblafnout a není radno jim důvěřovat. Chápu, proč se jich muži bojí, jak se o nich často tvrdí."

Kočičím okem jsou vidět vzpomínky autorky prý částečně autobiografické. Ano, jsou tam sondy do dívčího, ženského pohledu na život a historii části země,kde autorka prožila život.Jsou tam vzpomínky na šikanu a křivdy v mládí. A zároveň je to psáno z úhlu stárnoucí ženy, úspěšné malířky, která se ve vzpomínkách vyrovnává se svým životem, chybami a planými nadějemi.Svým stárnoucím kočičím okem vidí i proměnnost a pomijívost různých proudů v umění,kultuře,politice. Pro mě bylo čtení velmi zajímavé a pěkně pomalu jsem si ho užíval. Připomínalo mi Ewansovy Hodiny, které podle mě jsou o tomtéž, z pohledu muže,který byl v dětství pohlavně zneužit.