Kniha zrkadiel

Slušná detektivka komornějšího ražení, co si vystačí „pouze“ s jednou vraždou. Problém je, že přebal čtenáře navnadí na něco šokujícího - jenže vše sklouzne akorát k tomu, že je vyslechnut ten a tenhle a vy musíte rozklíčovat, kdo z nich lže a čí vzpomínky jsou nepřesné. Finta samozřejmě spočívá v subjektivitě postavy, která je právě u kormidla. Jeden tvrdí, že spolu něco měli, druhý naopak že ne, a je jen na vás, na čí stranu se přikloníte, protože Eugen Ovidiu Chirovici v tomhle ohledu čtenáři nic neulehčí. Příběh je rozdělen do tří částí, z nichž každou vypráví někdo jiný. Tyhle změny pohledu skvěle zatraktivňují vyšetřovací linii, avšak opakované pronikání do rodinné anamnézy toho kterého hrdiny je trochu nudné, vzhledem k tomu, že zrovna tyhle informace nejsou pro rozřešení zločinu podstatné. Ale četlo se to skvěle, neochota knihu odložit, dokud nebude dočtena, byla krajně neodbytná. Naneštěstí právě z tohoto důvodu pak finální vyústění zklamalo, především pro svou prachobyčejnost.

Zajímavě pojatá kniha - sestává se ze tří monologů. Autor se asi asi inspiroval "Měsíčním kamenem" a jako jeho prvotina Kniha zrcadel vůbec není špatná. Každý z vypravěčů přináší s sebou i nový okruh "nepřímých svědků", čímž se navyšuje počet postav nad běžnou normu uznávanou českým čtenářem. Mně to ale nevadilo.