Kniha snů

Myšlenka zaznamenání snové atmosféry nedotčené realitou a racionálním uvažováním je bezpochyby skvělá, avšak, prvních pár stránek přečtete se zájmem, jelikož vás baví ta ryzí čistota, jenže po dalších několika otočeních strany už prostě potřebujete alespoň nějaké vodítko a alespoň nějakou myšlenku nebo událost. Taky jsem knihu nedočetla. Samozřejmě, že bych to byla dokázala, kdybych po tom toužila, ale já to vlastně ani nepotřebuji, protože je mi jasné, jakým způsobem to všechno bude pokračovat a že po přečtení nebudu o nic moudřejší, než jsem a to se mi nehodí. Kerouacka, stejně jako další beatníky, bezmezně uctívám, avšak tohle poněkud přehnal. Něco jiného je nedržet se konvencí a psát si podle svého a něco jiného je zapomenout, že kniha není deníček ale sdělovací prostředek pro čtenáře.

Se zahanbením musím přiznat, že jsem ji nezvládla dočíst. Jack je bezesporu perfektní spisovatel se spoustou ideálů a nebudu zastírat, že i já jsem párkrát měla nutkání zapisovat si sny. Avšak teď je mi jasné, že sny jsou zajímavé asi jen pro jejich majitele. Je to sice zajímavé, ale...