„Kniha filmu“ je soupis o nejvýznamnějších a nejzajímavějších filmech světové kinematografie, které formovaly filmový průmysl. Tato „významnost“ je někdy shrnuta do pouhé synopse, která nevysvětluje, proč a v čem je film tak výjimečný. Nejvíce mě na knize bavila éra němého filmu, která toho má dost nabídnout. Jedná se o nejlepší kapitolu z celé knihy. S následujícími kapitolami se kvalita knihy snižuje. Zbylé kapitoly jsou oproti té první jen slabým odvarem. Historie filmu, filmové průmyslu a technologie se z nich vytrácí. Informací je čím dál tím méně a méně. Tato historie je načrtnuta strohou chronologickou osou, z které se čtenář moc nedoví. „Kniha filmu“ je kniha založena na publikacích typu „100 filmů, které musíte vidět, než zemřete“. Nepochopil jsem, proč autor na jednu stránku vybere film a napíše synopsi. Přijde mi to zbytečné a rovnou si mohu vzít do rukou TV program, který mi podá skrovnější synopsi a nevyzradí mi děj. Nevidím moc smysl v tom, když na jedné stránce je popsán film (někdy i výjimečný), který by si zasloužil lepší pozornost, a autor ho odflákne pouhou synopsí, která celý film jen znehodnotí. Celkově jsem z knížky zklamaný. Očekával jsem něco jiného. Ano, možná chci mnoho od publikace, která je literárně naučnou publikací. I přes veškerou mou kritiku se „Kniha filmů“ řadí mezi publikace, které dokážou seznámit s čtenáře s rozmanitou nabídkou významných filmů světové kinematografie.

Ani tahle kniha se nevyhnula značnému množství překlepů, což při ceně přes šest stovek člověka mírně otráví, ale holt se asi musíme smířit s tím, že na kvalitní korektury se už dnes totálně kašle (čest výjimkám, pokud existují). Obsahově je to z mého pohledu nicméně parádní počin. Jasně, třeba němá éra mě osobně příliš neláká a i některé pozdější snímky asi prozatím vynechám, ale i tak jsem získal spoustu inspirace, na co se konečně podívat, stejně jako chuť si některé filmy pustit znovu, protože jsem je už delší dobu neviděl.