Klukovina

Knížka Klukovina má podle recenzí téměř status velkého literárního díla – alespoň podle nadšených hodnocení by člověk čekal něco světového. Ve skutečnosti jde ale spíš o docela obyčejnou romantickou „gejromančárnu“. A přiznám se, že jsem se při čtení občas skoro trochu snobsky styděla, že ji vlastně čtu. Na druhou stranu – kniha má přes pět set stránek a já ji přečetla za dva dny. A to se nestává u něčeho, co by člověka nebavilo. Ano, je místy zdlouhavá, ale není to ta nudná zdlouhavost. Příběh plyne a člověk chce vědět, co bude dál. Velkým tématem knihy je šikana. Během čtení jsem měla chvílemi pocit, že autorky tomu, co se dělo, nedávají dostatečnou váhu a že je šikana trochu bagatelizovaná. Postupně se ale příběh rozvíjí a dostává se i k pocitům všech zúčastněných – jak toho, kdo byl šikanovaný, tak toho, kdo šikanoval, i k tomu, jak na podobné situace reaguje okolí a společnost. V tomhle směru nakonec kniha otevře docela dost vážných témat a je zajímavé je sledovat. Trochu rozpačitá jsem byla z romantické linky mezi dvěma hlavními hrdiny. Protože knihu napsaly ženy, měla jsem místy pocit, že ten vztah může být trochu idealizovaný nebo přeslazený. Možná by bylo zajímavé slyšet názor nějakého gay muže, jestli to mezi dvěma kluky opravdu funguje takhle, nebo jestli je to spíš představa autorek. Celkově ale musím říct, že se kniha čte velmi dobře a vlastně mě opravdu bavila.

Smekám autorkám - kolik toho člověk snese, než se zlomí? A jak musí mít velké srdce, když dokáže i přesto odpustit? Je to knížka plná emocí. Pár stránek bych asi ubrala, ale jinak můžu jen doporučit.