Klub smutných duší

Klub smutných duší je grafický román, který se dotýká témat jako jsou pocity samoty, úzkosti a hledání místa ve světě. Obsahuje jednoduché ilustrace a krátké dialogy, ale právě to ho činí zajímavým. Přiznám se, že bych tento román nejspíše přešla bez většího povšimnutí. Nicméně se ke mně dostal v podobě dárečku z 1. Setkání knihomolů CosmopolisYA, tak jsem si řekla, proč ho vlastně nezkusit? Zaujalo mě, že hlavní postavy se v příběhu objevují jako „duchové“. Oba dva se setkají na večírku, kde se cítí neviditelní a ztracení mezi ostatními. A právě to je začátek jejich přátelství. Společně si totiž začínají uvědomovat, že v tom, co cítí, nejsou sami. A z toho nakonec vzniká Klub smutných duší, jako místo pro všechny, kteří se cítí podobně. Ruku na srdce – kdo z nás se někdy necítil ztracený? Samozřejmě někdo má tyto pocity hlubší, někdo je zase tolik nepociťuje, ale určitě je zažil každý z nás. Já tedy určitě. A právě tento román velice pěkně tyto pocity popisuje. Zároveň ale nesklouzává jen k tomu negativnímu – naopak nabídne čtenářům naději, že takových lidí je více, a právě i jedno spojení s někým dalším, může znamenat zlepšení. Ilustrace v příběhu jsou jednoduché, ale líbivé. Textu je tu opravdu pomálu, takže rozhodně nečekejte, že u čtení strávíte několik hodin. Věřím, že pro čtenáře, kteří tyto pocity zažívají běžně, bude mít tento román opravdu velkou hodnotu. Pro mě to bylo spíš zajímavé čtení i stran toho, že grafické romány běžně nezařazuji, ale jinak myslím, že už úplně nejsem cílová skupina. 3,5*

Ahoj. Patříš mezi smutné duše? Klub smutných duší je po vizuální stránce krásně zpracovaný černobílý komiks s přesahem, který černobíle rozhodně nepůsobí. V jednoduchém příběhu se skrývá něco víc. Myšlenky a pocity, který občas cítí každý z nás, když se ztratí ve svých myšlenkách a neví, jak o nich mluvit. Jsou tu otevřené pocity osamělosti, smutku a úzkosti. “A až toho na tebe bude moc, pamatuj, že jsme jen shluk atomů co býval tápajícími hvězdami a za takových sto let nebudeme existovat a stejně nebude záležet na ničem, co jsme udělali nebo cítili.” Moc se mi líbí zpracování tématu duševního zdraví formou komiksu. Je to jednoduché, ale zároveň příběh vede k zamyšlení. Z knihy si navíc odnesete krásné poselství. “Vím, že mluvení s ostatními může občas vypadat děsivě a je úplně normální cítit beznaděj, nebo se občas bát. Ale nemělo by to ovládat tvůj život.” Oceňuji seznam důležitých kontaktů na konci knihy, jako je linka bezpečí, nevyhasni, aplikace nepanikař a další. 4/5