Nalákala mě krásná obálka a zajímavé téma. Kdo by nechtěl žít věčně, že? Ale i v průběhu čtení si vlastně člověk sám přijde na to, že to takové terno není. Hezky mrazivě po orwellovsku všechny sledují tajné služby, které o každém vědí víc než je zdrávo. Váš život a osud už tak není úplně ve Vašich rukách. Moc se mi líbilo zasazení do New Yorku. Jak už to tak u dystopií mívám, při čtení jsem měla ten správný nepříjemný pocit a součástí toho světa bych v tu chvíli nechtěla být ani za nic. Dosud všechno v pořádku, ALE… Čekala jsem od příběhu o tolik víc. Námět má tak velký potenciál a ve finále tam pro mě největší zvrat přišel na začátku a pak měl zážitek ze čtení spíš klesající tendenci. Možná je to prokletí dobře napsaných anotací, takhle jsem byla zbytečně v očekávání skvělého sci-fi thrilleru a nakonec jsem si spíš hezky užila čtení mírně nadprůměrné knížky.

Klub debevrahů jsem kupovala kvůli obálce - byla to láska na první pohled ???? a nálepka o nejočekávanějším sci-fi thrilleru mě o to víc navnadila... no, to to opravdu není. Jedná se spíše o rodinné drama dvou hlavních hrdinek a téma stovek let dlouhého života je jen okrajově načrtnuto. Z takového nápadu šlo vytěžit mnohem víc, mohla z toho být taková Smrtka pro dospěláky. Ale to se úplně neděje, příběhem v klidu proplouváme, ale nečekejte žádné šílené teorie, zvraty a vlastně ani pointu. Jde hlavně o to si uvědomit krásu a pomíjivost života. Prostě neurazí, nenadchne, klasický průměr. A nesuďte knihu podle obalu!! ????