Klub kamzíků

Tohle mě mrzí. První část knihy byla skvělá, francouzská už méně a v americké jsem bojovala s tím, zda dočíst. A je to veliká škoda, autorka píše výtečně, její styl mi sedí. Ovšem pokud je to autobiografie, pak poslední kapitola už je jen o "honění trika". Jaká slavná jména znám, jak jsem ve všem báječná já i můj syn a když se náhodou něco nepovede, opět jsem za královnu, která povstala silnější než dříve - bohužel ne zkušenější, ale zatvrzelejší ve své sebestřednosti. Ztrácí se příběh a popsány jsou vlastně jen střípky ze života, ve kterých ale necítím žádný hlubší význam.

Klub kamzíků bylo příjemné čtenářské osvěžení. Moc se mi líbilo, jak Martina Skala pracuje s jazykem, její slovní obraty a přirovnání byly velmi nápadité a originální. Část odehrávající se v období normalizace mě úplně vtáhla a nechtělo se mi knihu ani odkládat, bohužel jak šel příběh dál, tak nadšení ubývalo a konec už se mi tak nějak táhl. Asi mi chyběla větší dynamika, nějaká pointa, gradace příběhu.