Klíč ke svobodě

Po dočtení Nepřítele nepřítele jsem byla hodně zvědavá, jak bude příběh pokračovat. A musím říct, že hned první kapitoly mě pořádně zaskočily. To, co autorka udělala s příběhem Valentiny, jsem opravdu nečekala. Emmeta jsme v předchozí knize poznali jako rozumného kluka, kterému na Valentině skutečně záleželo. O to větší šok pro mě byl vývoj jejich příběhu v tomto díle. Přiznávám, že jsem něco takového vůbec nečekala. A přesně to mě baví. Mám ráda knihy, které mě dokážou překvapit. Ne ty, u kterých po pár kapitolách přesně vím, jak všechno dopadne, ale takové, které přijdou s nápadem, který jsem ještě nikde nečetla. A právě to se podle mě Klíči ke svobodě povedlo. Celá hlavní myšlenka mi připadala opravdu originální. Nechci zacházet do detailů, abych někomu nezkazila čtenářský zážitek, ale právě tahle dějová linka byla tím, co mě na knize bavilo úplně nejvíc. Za to má autorka můj velký obdiv. Příběh navíc krásně plyne. Nikde jsem neměla pocit, že by se zbytečně zdržoval nebo natahoval. Naopak jsem si užívala každou stránku a pořád mě zajímalo, kam se bude děj dál ubírat. Velkým plusem je i rozsah knihy. Je poměrně útlá, takže ji máte přečtenou opravdu za chvilku. Jenže ani na malém prostoru autorka neztrácí tempo a zvládne odvyprávět příběh, který má hlavu i patu a především dokáže překvapit. A právě originalita je podle mě její největší předností. V době, kdy mám občas pocit, že spousta romantických knih využívá stejné zápletky jen v trochu jiném kabátě, bylo příjemné narazit na něco, co přišlo s vlastním nápadem a nebálo se vydat jiným směrem. Klíč ke svobodě jsem si opravdu užila. Je čtivý, svižný, překvapivý a hlavně originální. Přesně takové knihy mě baví objevovat.