„Díval jsem se z vikýře na půdě a pozoroval jsem přelet letadel (…). A tu jsem uviděl, jak se letounům počaly od trupů oddělovat bomby, protože byla válka. A pak zazněl děsivý třeskot explozí a za chvíli na to se panoráma města ponořilo do tmavého kouře. Bylo to první absurdní divadlo, které jsem viděl ...“ (J. Suchý, 2006) Možná, že to byla i tato jedna z dávno minulých, ovšem velmi intenzivních, zkušeností, které pana Suchého nasměrovaly k, až neskutečně poeticky lehkému, nostalgicky retrospektivnímu, komediálně laskavému a hravostí jazyka oplývajícímu rozjímání o zásadních životních otázkách, anebo, jinak řečeno, k rozjímání nad nepřeberným množstvím „možná, že“, protože, jak říká pan Suchý … „každý člověk je vlastníkem nějakého svého „možná“, i ten, který místo toho říká „jistě“ (ať už, „jistě ano“ nebo „jistě ne“)“ … každopádně, ze všeho toho rozjímání (pochybování) lze vyvodit asi jediné slovo o němž se pochybovat nedá … „nevím“ – a tak si ho dobře zapamatujte! A pak už se můžete pustit do čtení! Věřte, že u pana Suchého, ať už napíše cokoli, je vždy výsledkem jazykově dokonalý projev! Já si toto na první pohled převážně nevážné povídání vybrala s sebou na dovolenou, a vůbec to nebyla špatná volba, možná právě naopak, o vážných věcech jsem tak mohla chvíli přemýšlet s perspektivou „prázdné mysli“ – nevím, jak jinak byste nazvali ten čas nicnedělání a duševního i fyzického odpočinku na sluncem vyhřáté pláži, každopádně mi umožnila nechat působit všechna ta pravděpodobná i nepravděpodobná slova a vyjádření trochu jinak – nejspíš právě tak, jak byla určena … nic od toho neočekávejte a vezměte si z toho, co chcete … vždyť si jen klaun povídá s Bohem! O povaze pokušení (pokoušení ďáblem a principech zla) … „FAUST: (…) Ďábel je pro mě princip zla, lidskou fantazií per-so-ni-fi-ko-va-ný! Princip zla, nic víc.“ … to proto je Suchého Faust tak (jak jinak než) legračně absurdní … podepíše kontrakt s ďáblem, v jehož existenci nevěří, povídá si s ním, a přitom mu tak krásně říká, že neexistuje . O fungování vyšší moci ( o Její – Jeho - Onoho … kdo, jak to cítí, račte si vybrat … podobě, ale především o oné samotné Existenci!) ... A tady s panem Suchým víc než souzním, když říká, že se mu vždy příčila představa antropomorfizovaného Boha – „jakožto vyšší moci, který je vyobrazen v bílém rouchu a s šedivým plnovousem“ :-). „Mám respekt před tou neznámou Veličinou, kterou mnozí popírají, protože mají za to, že vědí všechno. A tento respekt mně, který si myslí, že neví skoro nic, nedovolí jakoukoli antropomorfizaci čili zpohádkovění Boha. Já prostě potřebuju mít Boha dlícího mimo lidské chápání, protože jen tak můžu akceptovat jeho existenci.“ Představa transcendentní Existence je fakticky blízká té mé představě! Ale o tom tu psát nechci, ale spíš o tom, jak zlehka autor uchopil všechny ty možné představy – a že jich je, co je lidí na světě! Jak jemně a ve své podstatě prostě (jak se na klauna patří) vysvětlil tu svou představu, kterou komediálně laskavě zasadil do kontextu milionů dalších, protože víra nejspíš (jsem o tom také přesvědčená) nemá stejně, jako samotná Existence, jeden směr, ale nekonečně mnoho směrů, nemá hranice ani žádné mantinely – to jen lidé se je neustále snaží objevit, „vykolíkovat“ prostor … … a z toho pak vychází všechny ty spory a třenice, jejichž výsledkem je (a to se nezměnilo od úsvitu dějin dodnes), že vize zmoudřelého lidstva je asi tou nejvíc komediálně absurdní představou.

Houstone, pardon-sciedo scusa, V a t i k á n e (Mekka, St.Petěrburg..etc) máme problém. No v Praze, je tady nějaký vlezlý šťoura, Suchý Jiří se jmenuje. Vydal podivný traktát pod názvem Klaun (clown) si povídá s Bohem. No nelíbí se nám to. Cituji některé kapitoly: Podoba Boha, Bible, Šatník Panny Marie, Šesté přikázání, Desatero, Církev... Tak třeba Bible. Hospodin se zde chová vůbec podivně, vymáhá na lidech lásku a hrozí tresty těm, kteří ho milovat nebudou... Nebo Šesté přikázání. Zatímco křesťanská dvojice mladých milenců svádí urputné boje s pokušením (jakýsi Fráňa Šrámek napsal prý: Já se cudně dívám na ni, dle VI.přikázání), když nakonec prohraje, což se stává, tak trpí výčitkami svědomí a nekřesťanská dvojice, díky blažené nevědomosti, si užívá života... Ateisté. Nesnášejí církev katolickou, protože upalovala čarodějnice, pálila knihy, upálila lidi moudré , jako Giordano Bruno, nebo Jan Hus. Ale pozor ! Ateista Stalin se svým týmem militantních ateistů dal vyvraždit milióny lidí ! Je to víra vrahů a kdybych takovým byl, měl bych hlásat toto ? Desatero. III. Pomni, abys den sváteční světil, ale sekulární Češi to řeší tak, že naloží celou rodinu do svého fára a jede se na chatu. Nebo VII. Nepokradeš, slušní lidé to tak činí, ti méně slušní si pro krádež našli jiný název.... Inu, toho povídání se vešlo na 116 stránek mnoho, což je s podivem. Perlička: Knihu jsem přečetl sice za 2 hodiny, ale v knihovně (5. v pořadí) jsem na ni čekal rok ! Neuvěřitelné ! Že by moji předchůdci byli tak zaujati, že se vše učili zpaměti ?