Kladivo na Čaroděje

Velmi zajímavě popsané období dospívání, první lásky, hledání svých hodnot a sexuální orientace. Také hledání svého místa v životě, mezi vrstevníky, kamarády, s rodinou. Tohle období je prostě nahoru dolů a to autorka vystihla dokonale. Niki byla holka s nízkým sebevědomím, která neměla téměř žádné kamarády a po hádce se Sárou už žádné. Až po seznámení se slavným fotografem se z ní na chvíli stává krásný motýl. V té době se k ní vrací kamarádka Sára... Sáry bývalý přítel má takové uhrančivé oči. Niki na něj žárlí a sama před sebou ho nazývá čarodějem... Jenže z Daniela se postupně stává ještě něco horšího než čaroděj.. Konec knihy byl velmi emotivní, Niky mi bylo hrozně líto, knížce by neuškodilo mít trochu více stránek. Ale jinak suprově napsaná kniha, pro náctileté jako dělaná.

Kladivo na čaroděje momentálně vchází na český knižní trh a díky své krásné obálce ji snad nejde minout. Patří do žánru YA, ale i pro takové starší kousky, jako jsem já, má své hodnoty a určitě mi měla co předat. Nechci moc zabíhat do toho, o čem kniha je, protože nejlepší je do ni jít skoro naslepo a nic nečekat a nemít žádné předsudky. Hlavní hrdinka je, jak o sobě sama tvrdí, takový divnočlověk a nemůže najít své místo ve společnosti. Ve svých 17 letech neví, co si vlastně má myslet sama o sobě, co se sebou dělat, chybí ji pořádní kamarádi, ke kterým by třeba zapadla. Myslím, že se s Niky může ztotožnit spousta dnešních mladých lidí. Možností je spousta, svět se strašně rychle mění a málokdo s tím opravdu umí držet krok. Člověk se chce cítit přijímaný, někam patřit, nebýt na to vše sám a mít nějaké ty své lidi, o které se může opřít. A někdy tohle vše najdete třeba ve svém okolí a někdy nezbývá nic jiného, než hledat na sociálních sítích. Příběh se neskutečně lehce čte, kapitoly jsou krátké a psané čtivě. Je to psáno hovorovou češtinou, sem tam vulgarismus, sem tam anglické výrazy. Autorka má skvělý sarkastický humor, Niky má super poznámky a čtenář se u čtení pobaví. Tyto odlehčené pasáže ale střídá až depresivní vyznění některých situací, kdy na vás dopadá úzkost, smutek, trápení hlavní hrdinky. U konce už na čtenáře padají všelijaké emoce, má pocit vzteku, beznaděje. A pak to přijde, dojde vám ten název a spadne to z vás všechno a ač to ve vás bude doznívat ještě delší dobu, mě osobně se neskutečně ulevilo. I když se s tím autorka nepáře a vše vám naservíruje pod nos, tak moje představivost jela na plné obrátky a i na relativně krátkém prostoru mě dokázal příběh chytnout a nepustit. Oblíbila jsem si hlavní hrdinku, vcítila se do ni a třeba i tu Kubu jsem ji hrozně přála. Kniha sedne určitě všem dospívajícím, kteří to nějakým způsobem nemají v životě lehké, nebo právě těm, co už jsou dospělí, ale ještě si nesou nějaké rány ze svého dospívání. Protože uvidíte, že nejste sami a někde jinde je další divnotvor, který se v životě plácá stejně jako vy. A tenhle pocit je sakra osvobozující.