Kladivo Boží

dočteno. Vikingové mě celkem zajímají a tak jsem po Hákonovi sáhla.. Motivace autora, jak sám píše v doslovu, byla celkem jasná. Nechtěl mít za hrdinu dalšího svalovce drsoňě, který jen bojuje a vítězí. Tak zvolil Hákona Haraldssona, krále, který není pohanem. Věří v Bílého Krista a je poměrně dost citlivý. Na vikinga i na středověkého muže bych řekla .A tady byl možná kámen úrazu - těžko si vytvořit sympatie k někomu, kdo pořád trpí, trápí se, je nejistý, zvrací. O sevření útrob jsem četla nespočetně krát. Nevím, nešlo by ono slovo nahradit i jiným ? prostřídat v průběhu dějě ? Celkově postavy byly takové jakési nemastné neslané...Ethelstan mi od začátku rovněž neseděl, pořád jsem z něj neměla ten správný kladný pocit. Pořád jsem čekala nějaký podraz..ale nepřišel. Hákonovo obrácení na křesťana a pokřtění - tam jsem taky tak nějak postrádala uvěřitelnost změny, Hákon byl pro mne jako čtenáře v duchu stále pohanem. Ale možná to bylo tím, že Hákon byl v podstatě pohanem mezi angly a křesťanem u vikingů....a sám se zmítal v nejistotě, která cesta je správná. Autor neopoměl zmínit severskou krutost, nájezdy Erika Krvavé sekery, pohanské oběty živých tvorů včetně lidí...a Hákonovo zděšení tím vším. Což mu ale nebrání, aby nakonec byl slušným bojovníkem, navíc chytrým, takže jako nový král si lidi postupně získává. Obstojí ale jeho víra ? uvidí se v budoucnu...A co se vražd týče, morální blok má jen vůči jednomu - Erikovi... Romance s Aelfwyn snad nejlépe ukázala postavení otroků na severu a křesťanskou laskavost té doby ke svým bližním. Nečetlo se to vysloveně špatně. Ale kniha postrádala náboj, který by mě motivoval. Který by mi nedovolil jít už spát ;) bylo mi celkem jedno, co se s postavami i Hákonem stane. A motivace k dalším dílům je poslabší.

Miluj brata svojho! "Kladivo boží" je prvou knihou trilógie "Sága o Hákonovi", v ktorej nám americký autor Eric Schumacher predstavil mladíka Hákona Haraldssona a jeho cestu na najvyšší stolec v ríši Vikingov, kedy porazil svojho staršieho brata Erika, prezývaného Krvavá sekera, ktorý bol známy svojou krutosťou. Čas, keď si súperi nič nedarovali a životy aj najbližších príbuzných nemali prakticky žiadnu cenu a boli obetovaní i vraždení na dosiahnutie najvyššieho cieľa. Román je písaný na základe skutočných udalostí i postáv, doplnený o predstavivosť autora. Ten vykreslil hlavného hrdinu ako naivného idealistu, ktorý sa rozhodol stať prvým kresťanským kráľom Severu. Príbeh sa začína v roku 927 na území dnešného Anglicka, kde Hákon nadobudne kresťanské návyky a chce ich implementovať do svojho rodiska, na územie dnešného Nórska. V tom čase o tomto názve nebolo ani chýru a ani slychu, boli tu kniežatstvá, ktoré súperili o moc, bohatstvo i nadvládu. Zaujímavé, čítalo sa to samo. Menej krvavých bitiek, viac úvah nad rozdielmi medzi severskou mytológiou a Bielym Kristom, ako ho nazývali samotní Vikingovia. U mňa maximálna spokojnosť a teším sa na druhý diel - "Hostina krkavců". P. S.: Musím spomenúť krásne obaly jednotlivých dielov, ktoré má na svedomí David Brzozowski.