Hodnocení z největšího nezávislého čtenářského portálu
76%
(77 Hodnocení)
Online knihkupectví Palmknihy vám jako jediný e-shop přináší nezávislé čtenářské recenze a hodnocení oblíbeného portálu Databazeknih.cz
Populární hodnocení
14.11.2020
3
Typický, poněkud rozvláčný, Lukjaněnko s hlavním hrdinou kolem třicítky, jenž na můj vkus občas až příliš filozofuje a občas se chová jako puberťák. Kniha volně navazuje na první díl, přičemž taktéž z prvního dílu migrují do Kenozoika všechny hlavní postavy, kterým je dopřán zhruba stejný prostor a důležitost jako v předchůdci.
Taktéž děj je vystaven již známým způsobem. Nejprve sledujeme navzájem...
Typický, poněkud rozvláčný, Lukjaněnko s hlavním hrdinou kolem třicítky, jenž na můj vkus občas až příliš filozofuje a občas se chová jako puberťák. Kniha volně...
Typický, poněkud rozvláčný, Lukjaněnko s hlavním hrdinou kolem třicítky, jenž na můj vkus občas až příliš filozofuje a občas se chová jako puberťák. Kniha volně navazuje na první díl, přičemž taktéž z prvního dílu migrují do Kenozoika všechny hlavní postavy, kterým je dopřán zhruba stejný prostor a důležitost jako v předchůdci.
Taktéž děj je vystaven již známým způsobem. Nejprve sledujeme navzájem jen volně propojené události, s ústředními postavami si pokládáme mnohé otázky a pasivně čekáme, co se bude dít. Na konci se vše zázračně spojí, hlavnímu hrdinovi se, ve stylu seriálového Dr. House, náhle "rozsvítí" a my už jen sledujeme akční finále.
No nakonec proč ne?
Číst více
Číst více
13.6.2020
2
Lukjaněnko má opravu rád dialogie.
Mám pocit, že je skvělý ve vykreslení a vytvoření nového, originálního světa, což se mu daří vždy v prvním dílu. Ve druhém dílu se pokouší téma rozvinout a už nemá moc co nabídnout.
Tento pocit jsem měl jak u dialogie Pohraničí (Stráž- Reverz), tak u série Kirill Maximov (Nanečisto- Načisto).
Stejně tak je to v tomto druhém dílu. U Kvazi jsem víc chrochtal blahem,...
Lukjaněnko má opravu rád dialogie.
Mám pocit, že je skvělý ve vykreslení a vytvoření nového, originálního světa, což se mu daří vždy v prvním dílu. Ve druhém dílu...
Lukjaněnko má opravu rád dialogie.
Mám pocit, že je skvělý ve vykreslení a vytvoření nového, originálního světa, což se mu daří vždy v prvním dílu. Ve druhém dílu se pokouší téma rozvinout a už nemá moc co nabídnout.
Tento pocit jsem měl jak u dialogie Pohraničí (Stráž- Reverz), tak u série Kirill Maximov (Nanečisto- Načisto).
Stejně tak je to v tomto druhém dílu. U Kvazi jsem víc chrochtal blahem, rochnil se v té novosti a originalitě světa... u Kenozoika jsem spíše tak nějak přetrpěl po skvělém startu takovou nicneříkající polovinu knihy bez zápletky až po už klasický konec ve stylu Lukjaněnka (kdy vše naruby obrátí)...
přesto že jsem teda knihu přečetl během dvou dnů, spíše cítím zklamání...
Číst více
Číst více
