Kedy tam už budeme?

V knížce jsem našla hry, které už znám a ráda jsem si je připomněla - například "Šibenici", oblíbenou za mého dětství. Nebo je tam písnička "Holka modrooká" a rada zpívat ji v různých legračních obdobách (jen se samohláskou E apod.) - to jsme taky mívali moc rádi. Jsou tam ale i takové zábavy, které jsou pro čtenáře nové nebo které se týkají přímo samotné jízdy. Například sledování poznávacích značek aut a hledání souvislostí mezi nimi. A samozřejmě společné pozorování okolí, tak jako když hoši z Rychlých šípů koukali z okna vlaku a zapisovali si body podle toho, kdo první uvidí v krajině koně. Byli tehdy v tom komiksovém příběhu chváleni spolucestujícími, jak pěkně a tiše se po cestě chovají : o)

Díky za knihu, pro dlouhou cestu k moři jsem ji využila. Doporučuji ji rodinám s dětmi mít hned vedle autoatlasu.