Když život ještě býval náš

Dostala jsem chuť si přečíst něco o Španělsku a o životě za dob Frankovy diktatury a když jsem v komentářích zahlédla, že knihu připodobňují ke Stínu větru od Zafóna, bylo rozhodnuto. Ale bohužel se Zafónem má příběh společné jen místo, protože se odehrává ve Španělsku a občanská válka a Frankův režim je jen v pozadí. To jsem sáhla vedle. Kniha Mariany Izaguirre je romantický příběh, předvídatelný ve svém pokračování, což nakonec by mi moc nevadilo, ale žádná z postav mě nijak nezaujala a i vypravěčský styl Mariany je docela rozvláčný. Hlavně jsem od knihy nedostala to, co jsem čekala. Chcete-li dobrý, romantický příběh, pak ano.

Kniha má moc hezkou atmosféru i lákavé prostředí malého knihkupectví. Téma přátelství žen různého věku mne také potěšilo a za to dám nakonec 4 hvězdy. Líbilo se mi kladné zasahování do života mladých manželů i vyprávění hlavní hrdinky v obou liniích (a více v té současné). Je to jedna z nemnoha knih od španělských autorů, které jsem přečetla a i když mi to trvalo déle, toho času nelituji. Vadilo mi jen několik ne úplně pochopitelných situací a jednání postav (proč Frances nemohla Rose přiznat pravdu?), které knihu směřují do žánru, který nečtu (silně romantické příběhy). A potom také to, že náplň života hlavní hrdinky za mladých let mi připadala dost jednotvárná - ještě, že to vylepšila později (a bez ohledu na okolnosti - není tak špatné, nemuset se celý život trápit nedostatkem financí a k stáru dělat dobrodiní :). Je to román pro ženy, tak si ho, ženy, užijte (a nějací muži se tam také objeví).