Když se stíny natahují

Kniha vypráví útržky vzpomínek z války v Bosně a Hercegovině. A žití po válce. Všichni, kteří přežili si v sobě nesou jizvy. Eva se s dobou války dokázala vyrovnat lépe, po válce se vdala a založila rodinu. Její kamarádka z lágru Aurora se s tím vyrovnává hůř. Neumí lidem věřit a milovat je. Válka ji připravila o rodinu. Po válce ji vychovávají pěstouni, které má ráda. Studuje právnickou fakultu, ale často utíká z reality do fantasy světa pestrobarevných draků. Ani si neumím představit, co všechno si musela prožít. Kolik lidí dokáží uvěřit, že když má druhý jinou víru nebo jiný názor na politiku a na život, dokáže v druhých vyvolat davovou nenávist, která přeroste v rasismus a válku. Kniha se mi četla moc dobře. Bylo mi špatně a cloumali mnou velké emoce. Ovšem jak tam autorka přidala draky, houplo mě to zpátky. Najednou byli emoce pryč a říkala jsem si, že je to taková pohádka se šťastným koncem. Nevím proč, chápu, že to chtěla autorka obzvláštnit, ale mě to rušilo. Z konce knihy mě mrazilo. Popsané pocity Aurory mě zasáhly. Stíny se přibližujía tentokrát mají ledový účinek a moc nad Aurorou. Velmi silný příběh, který si určitě přečtěte.

Kniha je čtivá, poměrně útlá, přesto na svých dvěstě stranách nabízí mnoho... Téma jakékoli války je těžké, nese v sobě spoustu bolesti, strádání, rabování ale i naděje v lepší osud, přátelství, setkání s rodinou. Zde je hodně pouze naznačeno... Ale stejně víte ... Hodně se mi líbila pohádka o dracích. Když vezmu, že je to založeno na skutečnosti a vzpomínkách, člověka až mrazí. "Nesmíš se zlobit na svět kolem sebe, měj místo toho kontrolu nad svým životem."