Když se mnou půjdeš tajgou

Velmi příjemné čtení. Víc než příběh samotný jsem vnímala malebnou tajgu, detailně vykreslenou přírodu se všemi vůněmi, barvami, proměnami i nebezpečím, které se v ní může skrývat. Autorka má velmi úžasný jazyk a skvěle s ním umí pracovat. Četlo se to samo. Je to tak sugestivní, že mám chuť ihned se tam vydat a snad i pátrat po divoženkách. Fantasy je podávána po lžičkách. Magie má velmi realistický charakter (možná by příběh spadal do kategorie magického realismu). Divoženky mi potom připomínaly elfky, dryády nebo amazonky. Autorka to také nepřehání s romantikou. Romantická linka se odvíjí velmi pomalu a nikde to není přeslazené, celkově je to hezky vyvážené stejně opatrně podávanou akcí. Prostě od všeho přesně akorát :-) Příběh samotný je o střetávání dvou realit, dvou neslučitelných světů. Oba hrdinové za něco bojují, něco musí obětovat, čeká je těžká volba, o které ani po zvolení neví, jestli to bylo dobře nebo špatně - možná až s odstupem času si řeknou, že není žádné dobře ani špatně, prostě to tak mělo být, aby je osud dostal tam, kde být měli. - Je to prostě kniha o životě. Snad jedinou výtku bych měla k hrdinovi, o kterém jsem si do konce nebyla jistá, kolik je mu let (dle jeho chování). Až to závěrečné odkrytí jeho karet mi napovědělo přesněji.

Střet dvou odlišných světů. Na jedné straně zuřící válka a touha po spravedlnosti a na straně druhé poklidný život v souladu s přírodou. Dokáží tyto dva světy najít společnou řeč? Když se mnou půjdeš tajgou je knihou, ve které se střetávají dva světy, jenž mezi sebou vytvářejí zajímavý kontrast. Tím prvním je život v divočině, který je hodně spjatý s přírodou a je s lehkým náznakem nadpřirozena. Autorka hojně využívá popisů prostředí Sibiře a samotné divočiny, v níž divoženky žijí. Skrze jednu z nich - Ajgyr - poznáváme jejich zvyky, legendy i způsob života. Na můj vkus těch popisů bylo ale místy až moc, což hodně zpomalovalo děj. Jako protiklad je zde modernější svět, ve kterém zuří válka, kterou nám formou vzpomínek nebo rozhovorů s Ajgyr představuje Alexej. Tato část příběhu je spíše upozaděna, ale tvoří politické dokreslení situace. Abych pravdu řekla, sympatičtější postavou mi byla právě Ajgyr, která se snažila Alexejovi pomoci. Alexej mi přišel jako horká hlava, díky níž se hlavní dvojice neustále dostávala do problémů. Kromě dvou různých světů se ale můžete těšit i na budování důvěry a vztahů. Také se sem tam dočkáte i nějaké té akce, i když jí není zrovna mnoho. Autorka se primárně soustředí na vztah ústřední dvojice a popisy okolního světa. Pokud máte rádi popisy okolí a nepohrdnete vztahovou dějovou linkou na úkor té akční stránky příběhu, tak Když se mnou půjdeš tajgou je pro vás tou pravou knihou. Za poskytnutí knihy k recenzi děkuji nakladatelství Moba.