Když Duben přichází

Pro mne jeden z nejlepších Foglarových románů, i když z něho jako obvykle trochu čiší schéma. Jasně, není to Chata v Jezerní kotlině ani Hoši od Bobří řeky, ale autor se přiinejmenším vědomě pokouší zachytit "chlapce takové, jací jsou, ne takové, jak je popisují knížky". Puberta, řevnivost, žárlivost, nejistota, šikana, konflikty, deprese, myšlenky na sebevraždu - to vlastně popisuje ve dvou třetinách knížky. Pak vítězství, které člověk může vybojovat sám se sebou, pozitivní motivace, nalezení systému, probouzení... Metafora dubna je od jistého věku (asi tak od září? ha ha) působivá sama o sobě. A velkou výhodou je akčnost: i když má hlavní hrdina Lubor Klement pocit, že se nic neděje, situace stíhá situaci, aktivita aktivitu, pak soutěživost provokuje další a další činy. A nakonec loučení, které přichází přirozeně, přesto náhle...