Kdyby

Kdyby...trochu podobné pojetí knihy jako u pana Hartla Okamžiky štěstí. Stejný základ příběhu u Hartla, který si vystačil sám v obou vyprávěních, zde dvě odlišná rozhodnutí a příběh zde vyprávějí dvě autorky, matka a dcera. Simona Votyová je ,u mě, již prověřená autorka, kterou mám ráda a i zde se svým pojetím příběhu u mě zabodovala více jako její dcera Sabina Voty. Vyhovoval mi více styl psaní, a ač zde opravdu zakomponovala až přesmoc problémů dnešního světa, v zásadě mi to nevadilo. Její příběh jsem četla jako první, možná to trošku ovlivnilo můj pocit, že ten druhý příběh, ač s odlišným "kdyby" už mě tolik nezaujal. Dnes jsem plná emocí, ryze mateřských, což se vlastně k této knize více jak hodí. A tak si neodpustím...KDYBY byl svět v pořádku a lidé si vzájemně respektovali svůj původ, svoji víru, svůj světonázor a respektovali jeden druhého, byla by dnes, teď , má dcera , která je ve Vídni, spolu s kamarády, na koncertě své oblíbené zpěvačky, na který se přes rok těšila a měl jí být odměnou po náročném roce studia medicíny. KDYBY ten koncert byl, nemusela se mi zítra vrátit domů. KDYBY. Ano, jsem plná emocí a vzteku a také vděčnosti, život je tak křehký a nikdy nevíme, kdy si to "své" KDYBY budeme muset položit. Dávejte na sebe pozor, prosím.

Smutné téma, skvělé čtení. Simonu Votyovou čtu ráda, napsat dvojromán Kdyby byl skvělý nápad. Oba příběhy byly perfektně napsané, doufám, že nová začínající spisovatelka bude dál pokračovat ve psaní. První jsem četla část napsanou Sabinou, nejsem schopná se rozhodnout který příběh se mi líbil víc, každou část bych ohodnotila pěti hvězdičkami. Bravo!