Kdopak se baví

Čínský humoristický, chcete-li satirický román, na počátku charmsovský, v prostřední části čechovovský, na konci beckettovský. Příběhy čtyř hlavních a bezpočtu vedlejších postav, které se proplétají do zprávy o absurditě dnešního světa, toho zkorumpovaného, penězi, sexem a internetem ovládaného, těžko přehledného a nekonečně směšného. Koupená nevěsta, která uteče, sestra ženicha, která ji stíhá, vysoký úředník intrikující pro postup a jeho povedená rodinka a přihlížející úředníček, který se nestačí divit. Čte se snadno a rychle, tu a tam se ztratíte v čínských jménech, ale to je otázka zvyku... Původní název knihy zní, podle doslovu, Synové a dcery doby poživačů melounů. Krásné, přitom obludné...

Nejsem zvyklá číst knihy asijských autorů, ani politickou satiru, snad i proto jsem byla zpočátku rozpačitá. Asi i ze jmen, která se mi pletla, z reálií, které jsou mi vzdálené. Ale postupně jsem se víc a víc začítala do příběhu, vlastně příběhů, které se vtipně (no spíš "vtipně", mně tahle kniha tedy připadala mnohem víc drsná než vtipná) propojovaly a vtahovaly mě do děje. Přemýšlím, o čem pro mě tahle kniha byla. Asi hlavně o absurditě, o neuvěřitelnosti (ale zároveň asi i reálnosti, bohužel) věcí, které se dějí nejen ve vysoké politice, ale i ve světě prostých lidí. Intriky, úplatky, protislužby, podvody, prostituce... ... Tohle přece není možné, říkala jsem si. Ale tušila jsem, že je. Z postav knihy mi k srdci nejvíce přirostla "Krasotinka", která, ač sama také nezůstala bez viny, byla vlastně čistá duše. Drsná a silná sice, ale důvěřivá, jeden podvod za druhým, které na ní páchali lidi kolem ní, ji stále znovu a znovu překvapoval. Nevím, jestli bych si od autora chtěla přečíst ještě něco dalšího, nicméně tahle knížka ve mně určitě nějakou stopu zanechá.