Kdo šije u Podolské?

Nevěděla jsem přesně, co mohu od tohoto románu očekávat, ale anotace zněla lákavě. A tak jsem nakonec skončila u audioknihy. A jsem moc ráda, že jsem se do poslechu pustila, protože mne tato kniha velmi zaujala a líbila se mi. Děj knihy se ve své většině odehrává těsně po druhé světové válce - na konci 40. a v průběhu 50. let v Československu, což je období, které v literatuře nemám příliš načtené. V tomto ohledu kniha nabízí pohled do tísnivé doby, která po válce nepřinesla kýžený oddech po ukončení válečného konfliktu, ale uměla vytvářet v lidech nepříjemné až úzkostné pocity spojené se strachem. Myslím, že tuto atmosféru autorka zachycuje v příběhu velmi solidně, a to skrze postavy, které samy na sobě pociťují změny ve společnosti. Líbilo se mi, jak autorka zachycuje to, jak se každý s tou situací poválečných let vypořádává po svém - ty osudy a povahy tu jsou vskutku rozmanité. V tom mi kniha dala hodně. Líbilo se mi i to zasazení děje do prostředí salonu Hany Podolské, který se stal středobodem této knihy. Paní Podolská mi byla známa podle jména - věděla jsem, že ve své době patřil její salon za velmi vyhledávaný a že to byl (a ještě je) skutečně pojem. Ale detailně jsem vlastně nevěděla nic. Ani to, jak blízce byla po válce na tento salon napojena Marta Gottwaldová, manželka tehdejšího československého prezidenta. Tato kniha mne vlastně nenásilnou formou přiměla si dohledávat bližší informace - k salonu, paní Podolské i k manželům Gottwaldovým. A to mám na knihách ráda, když se díky ním přiučím i něčemu novému, byť se jedná o beletrii a ne naučnou literaturu. Nejsem si jista, co přesně mi na knize chybělo, abych hodnotila plným počtem hvězd. Možná že mne to nezasáhlo tolik, kolik mohlo nebo v kolik jsem doufala. Byť kniha obsahuje řadu jímavých momentů, kdy jsem s postavami soucítila. Nicméně 4 hvězdy rozhodně na místě a knihu určitě mohu doporučit.

Přiznám se , že jsem taky čekala něco úplně jiného . Název knihy je lehce zavádějící . Nicméně spokojenost . Reálné i smyšlené postavy se skvěle doplňovaly a ač padesátá léta nemusím , četlo se to výborně. Čtenář si brzy ujasní , komu fandit a koho litovat. Každopádně knížku věnovanou cele paní Podolské bych si přečetla moc ráda . Zde je opravdu jen okrajově .

Kniha mě zaujala a s klidným srdcem říkám "Ano, mě se to líbilo". Do pěti hvězdiček této knize sice něco chybí (zdá se mi, jako by příběh chtěl někde trochu "učesat" někde zase více rozepsat, jazyk je místy těžkopádný řekla bych "nevypsaný"). Chvilku mi hold trvalo, než jsem si zvykla na slovní spojení, styl vyprávění, ale jakmile jsem si zvykla, v ten moment jsem si knihu zamilovala a přečetla ji jedním dechem. Bonusem bylo zjištění, že zas tak velká fikce to nebyla.