Kdo odejde, už se nevrací

Hodně zajímavý příběh zběha chasida. Každý by měl právo se rozhodnout, jak chce žít svůj život. Bohužel tato komunita to trestá až nelidským způsobem. Nelze se ale divit, když vlastně nic jiného nepoznali a nezažili.

Nemilosrdná sonda do života ultraortodoxní židovské sekty prostřednictvím svědectví bývalého člena tohoto společenství. Malé mestecko New Square je sice nedaleko New Yorku, ale ve skutečnosti tato dvě místa dělí snad sto světelných let. Komunita skvyrskych chasidu žije totálně odtržena od vnějšího světa způsobem života typickým pro vychodoevropske charedi ghetto před dvěma sty lety. Mladý Sulem zná jen svět náboženských studií a nemá nejmenší ponětí o vnějším světě - denní tisk, televize, rádio, to vše je v tomto státě ve státě přísně zapovězeno. Chlapci a děvčata vyrůstají od útlého věku v přísné segregaci, když dosáhnou určitého věku, je jim životní partner bez diskuse přidělen. Ta trapná scéna, kdy se Sulem a Gitty setkávají zhruba na deset minut - pro oba utrpení, kdy nenacházejí jediné společné téma k rozhovoru.... Po několika letech, už coby manžel a otec několika děti Sulem nachází světlo v temnotě pomoci knih, ale hlavně internetu. Z jeho strany dochází k nekompromisní vzpouře - a následky na sebe nenechají dlouho čekat v podobě exkomunikace. Lze jen doufat, že Sulem nakonec najde štěstí po boku ženy z podobného prostředí a stejného osudu. Jako nábožensky aktivní a věřící Židovka (progresivní proud judaismu) a Izraelka dodávám, že charedi směr je jen trapnou karikaturou víry, která má se skutečným judaismem pramálo společného. Výborná kniha.