Kde hnízdí orli

Ema, česká emigrantka žijící v Nizozemí, se s přítelem rozhodne pořídit si ve španělských horách finku (česky by se dalo říct domeček, chaloupku). Když se chystají odjet, svět zasáhne pandemie. Budou se tak muset vyrovnat s lockdownem, s prací na fince i zahradě, ale největší práce bude na jejich vztahu. Hned na začátku musím říct, že mě překvapilo, že je kniha autobiografická, to jsem nečekala, ale možná o to víc jsem si čtení užila. Měla jsem totiž pocit, jako kdybych Emu znala už léta, byla mi neskutečně blízká, měla jsem sto chutí se za ní vypravit do Španělska a nějaký čas tam s ní pobýt. Kniha je hodně osobní, milá, lidská ale hlavně ze života. A právě díky tomu se v příběhu můžete najít a osloví vás o to víc. To se mi opravdu povedlo. Spousta situací mi byla blízkých a já Emě tak rozuměla. Bavilo mě poznávat Španělsko, ale i Nizozemí. Blízké mi byly i vzpomínky na Českou republiku, na to, jak to u nás chodilo. Je to kniha o ženě, která hledá své hnízdo. Je o rodině, o lásce, ale hlavně o tom, jak být sama sebou. Moc mě čtení bavilo, chtěla jsem se ke knížce vracet a rozhodně si musím přečíst i autorčinu předchozí knihu.

Velice zajímavá kniha, něco mezi cestopisem a deníkem, ale moc dobře se to četlo. Celá kniha pojednává o Češce Emě, která ale většinu života prožila v Nizozemí a teď , když už má děti velké, tak s novým partnerem koupí dům ve Španělsku. Teda dům, finku, tohle slovo mi trvalo dlouho než jsem si ho zažila :-) A ano, Ema je autorka, tudíž je tento příběh asi z velké části autobiografický a to je na tom také to úžasné, že opravdu někdo podniká takové ztřeštěné věci :-) V knize se čtenář může dočíst o všech peripetiích spojených se stěhováním, zařizováním nového domu a hlavně o spoustě práce, především na zahradě, co tam Ema a její partner mají a ještě mít budou. Jeví se to jako idyla, mít na zahradě fíky, hroznové víno a mandle, ale jen jaké mají třeba starosti se zaléváním si nikdo neumí představit. Ale místo to musí být krásné, úplně jsem si to představila, krásná příroda, hory, ovce a milí lidé. Kniha je hodně pravdivá, Ema je odvážná v popisování svých pocitů a vztahů, jak s přítelem, tak třeba s jeho dětmi nebo s bývalými tchánovci. Ale nemá cenu si nic přikrášlovat, život je takový. V knize vlastně popisuje i psaní její předešlé knihy, kterou si také moc ráda přečtu. Obdivuju ji, že dokáže žít v tolika odlišných zemích, umí několik jazyků a plní si svůj sen. Domov je pro každého někde jinde, pro někoho pouze tam, kde má rodinu, pro někoho to může být více míst, které mu přirostou k srdci. Držím palce, ať je život ve fince ve Španělsku jen a jen lepší.