Ačkoli australský, působí detektivní román Každý z mé rodiny někoho zabil typicky britsky. Ať už kvůli důslednému lpění na správných literárních postupech (včetně proslulého Desatera pátera Knoxe) nebo odlehčené interakční formě s jakou Benjamin Stevenson provází čtenáře příběhem. Na jednu stranu si tak autor z žánru utahuje, na druhou mu skládá nijak neutajovaný hold. A právě pro ten civilní přístup ke kriminálce, která nepotřebuje šokovat morbidními vraždami, psychologickými rozbory a neproveditelnými zvraty, mi bylo celé vyprávění neskonale sympatické. V důsledku je přitom zápletka prostinká – máte skupinu podezřelých v lyžařském středisku a hrdina vás postupně provází celým vyšetřováním, aniž by vám zatajil sebemenší detail, popřípadě na vše skutečně důležité náležitě upozorní. Přesto v závěru překvapí vynalézavým řešením, bez toho, že by porušil kterékoliv z pravidel Knoxova desatera. Zkrátka příjemné, stručné, zábavné. Jednorázovka, která se v moderní době bohužel už moc nenosí.

Kdybych dala na zdejší komentáře, pravděpodobně bych si tuto originálně napsanou detektivku nepřečetla. Styl, jakým je napsána mě moc bavil, autor v ní mezi řádky promlouvá ke čtenáři i ke svému literárnímu agentovi, místy dokonce spojleruje, takže dopředu víte, na které straně můžete očekávat mrtvolu. Pravda, místy se mi vyprávění trochu táhlo a lehce jsem se ztrácela, ale kniha se čte snadno, neměla jsem problém se začíst. Navíc autor v pravou chvíli čtenáře upozorní, že by měl zbystřit, aby mu neuteklo něco důležitého. Chytré, vtipné. Možná ne pro každého čtenáře, ale mě se to líbilo.