Každý umírá sám za sebe

Tato kniha se zařadila mezi mých TOP 10 knížek! Je zcela hmatatelná autorova osobní zkušenost s obdobím, něco takto detailně propracovaného mohlo vzniknout jenom velmi krátce po konci nacismu, kdy v lidech pořád přetrvávaly všechny nashromážděné pocity. Dějová linie není vůbec ničím dramatická, což ještě přidává na uvěřitelnosti (oproti "zázračným" a podezřele náhodným událostem, ke kterým se uchylují moderní autoři). Je to obyčejný příběh zcela obyčejné rodiny, ovšem pouze na první pohled. Autorovi se povedlo neskutečně propracovat psychologii všech postav, jak dobrých tak zlých. Ta autentická doba, myšlenky, tempo života, mluva a všechno na Vás tak dýchá a zcela vtahuje na tolik, že jsem si připadala skoro jako malý špeh, který se klíčovou dírkou dívá do intimního světa myšlenek postav. Nicméně i tak budu opět konstatovat, že tento teror a autoritářský režim skutečně vzbuzoval strach, a to dokonce i z nejmenších detailů, slov a pohledů. Každý sprostý loupežníček se mohl vydávat za špeha. Závěrem bych chtěla dodat, že nejsilnější pro mě bylo nakonec zjištění, že každý lístek akorát vzbuzoval obavy a strach, takže scéna z továrny, kde se našel lístek pro mě byla opravdu velice silná.

Hodně zajímavé téma. Dost nezvyklý pohled do civilního zázemí hitlerovského Německa a do života německých lidiček za války. Autor ukazuje zvláštní směsici - od těch několika statečných, přes slabochy, zbabělce, alkoholiky, kariéristy, až po kruté a fanatické esesáky. A pro nás i docela překvapivou atmosféru všudypřítomného strachu v totalitním státě (u našince je spíše zakořeněná představa jednotného německého lidu stojícího až na malé výjimky za Vůdcem). Plus za to, že jde o skutečný případ – nenápadný manželský pár z dělnického prostředí, který vede svůj osamocený, statečný a možná i trochu naivní odboj. A plus za soudní proces a detailní vylíčení postavy předsedy Lidového soudu Rolanda Freisera, který obžalované před soudem tak rád ponižoval, tímto se později inspiroval náš komunistický prokurátor Urválek; kdo viděl záběry ze soudních procesů u obou těchto pánů, je to jak přes kopírák… Způsob napsání se mi už, přiznávám, líbil méně, zdálo se mi to takové prvoplánové a černobílé. Kniha vznikla krátce po válce a podle doslovu tak trochu na objednávku, řekla bych, že je to na ní znát. Tři plus.