Každý chce domů, nikdo se nechce vrátit

Už první díl mě nadchl a i ve druhém Helga Flatland s neuvěřitelnou citlivostí zachycuje, co přichází „potom“- když do života vstoupí ztráta, povit viny a mlčení. Její klidný, nenápadný způsob psaní má zvláštní sílu – zasáhne přesně tam, kde má. A v drobných gestech a větách, které si postavy vymění (nebo naopak nevymění), je všechno. Během čtení jsem měla chuť každou z nich vřele obejmout – tak lidské, zranitelné a opravdové mi přišly.

Autorka navazuje na knihu Když můžeš, zůstaň... ze které mi zůstal pocit hodně dobré četby. Stejný dojem mám i z pokračování, a to s novými hrdiny, kteří jsou zasaženi "vesnickou" tragédií. Opět se jde do hloubky duší a povah, s postavami jsem soucítila, se všemi... Knížka je moc hezky vybavená, graficky i poznámkami na konci knihy (jen ty knižní desky jsou zvláštně měkké, s takovým druhem papíru jsem se ještě nesetkala).