V závěrečné části trilogie ustoupily osudy Žofie a Richarda trochu do pozadí, přednost dostalo vykreslení doby prostřednictvím ostatních postav. Vše na mě dělalo dojem, že si autorka nastudovala velké množství pramenů a chtěla nám veškeré informace předat. Naštěstí vše udělala velmi přijatelně, takže se člověk naplno přenesl do Vídně konce 19. století. Setkáme se s rozvodem, zneužíváním, vydíráním, velezradou, soubojem, homosexuálním vztahem, dělnickými protesty,na velmi malém okruhu známých Žofie a Richarda. Co autorka udělala dokonale je popis kaváren. Ty musely být nesmírně zajímavá místa se všemi hosty a cukrovinkami. Zaujala mě i tvorba výloh. Příběh Richarda a Žofie se uzavřel přesně tak, jak jsme očekávali již od prvního dílu. Velmi oceňuji, že se Richard podíval na nastalou situaci i z pohledu manželky. Trilogie Kavárna ve Vídni je výborně propracovaný příběh ze staré Vídně.

Zkraje to sice bylo nudné, ale opravdu jenom pár stránek poté následoval švih, vtažení do děje. V poslední knize se uzavírají život lidí po smrti syna císařovny Sissy. Seznamuje nás také se životem ve Vídní, kdy žily osobnosti jako malíř Gustav Klimt nebo psycholog Freud. Poznáme také práva žen kdy neměli přístup k financím, byli závislých na mužích, nebo obyčejný lidé, kteří byli zaměstnány ve službách, kde mohli děvčata otěhotnět a poté skončit na ulici, kde se jich nikdo neujímá. Poznáme vojenské aféry, dokonce i úctihodný hotel ,, SACHER", kde skutečné byli diskrétní pokojíky, kde se konalo několik afér příslušníku císařského dvora. Dokonce i dosažení rozvodu ač to nebylo tenkrát jednoduché