Katy

Katy mi bylo moc líto, ale jsem na ní pyšná, jak skvěle se s vozíčkem popasovala. Kniha se mi líbila, bylo to hodně něžné, až jsem měla někdy chuť plakat.

Jedna z nejlepších knih od J.W.. I když na tyto knihy už dávno nemám ten "správný" věk moc se mi líbila. Byla veselá i smutná zároveň tak, jak to zvládne podat je Wilsonová. Při čtení jsem se v jednom okamžiku smála a v jiném jsem si poplakala. Musím se opět rozplývat i nad obálkou, která se mi moc líbí. Bez ilustrací Nicka Sharratta by kniha byla jen polovičním požitkem. Určitě ji tedy doporučuji a těším se až J. W zase něco napíše. Sáhnout po jejich knihách je vždy jistota. A nakonec ještě musím napsat, že kniha krásně voní. Takže před čtením určitě zabořte nos mezi její voňavé stránky :))

MŮŽE OBSAHOVAT SPOILERY Tahle kniha byla zase jedna z těch od Jacqueline Wilson, na které jen tak nezapomenu. Když sáhnu po téhle mojí nejoblíbenějsí autorce, nikdy mě nezklame. Někdy jsou její knížky taková oddechovka a jiné jsou zase skvělé: smutné, veselé... všechny emoce zároveň a jsou nezapomenutelné, ale obě varianty si ode mě vždycky zatím zasloužily plný počet hvězdiček. Občas si musíte počkat na ten rozjezd, ale mně to moc nevadí. Zbylá půlka knihy to vždycky vynahradí a stejně mě ta předchozí půlka taky baví, protože je to o těch postavách, které mám vždycky moc ráda. U téhle knihy jsem si ale říkala, že mi Katy moc není sympatická. Byla hodněkrát protivná na Elsie a Izzie, i když mě taky štvaly, ale i tak mi její povaha na začátku moc nesedla. Připadalo mi, že je trochu sebestředná a že trochu na ostatní žárlí. Jenže potom, jak se jí stal ten úraz, jsem s ní začala soucítit a zamilovala jsem si ji. Bylo mi jí fakt líto. Jak byla v nemocnici a měla ty hrozné nálady, tak mi jí vážně bylo líto a soucítila jsem s ní. Začala se chovat úplně dospěleji a čím dál tím víc se mi začínala podobat. Tohle si vůbec nezasloužila. Dělala sice občas blbosti a nebyla úplný svatoušek, ale od té doby, co se jí to stalo, se hodně změnila. A ještě k tomu jí umřela máma... fakt neměla štěstí. Uvědomila si, podle mě, co je v životě asi důležité. Taky má hodně ráda lidi. Ne jako obecně, ale vždycky je tak rozlišuje a taky má na ně podobný vkus a přístup jako já, až na to, že já nejsem tak výřečná :). Moc se mi líbilo, jak si to s někým vždycky vyřídila anebo řekla, co si o něm myslí přímo do očí... naopak taky někdy musela lhát a to taky uměla dobře. Izzie a její táta mi občas připadali dost takoví puritánští. Hodně věcí jim nedovolili a obecně byli takoví přesní. Phil byl hrozně roztomilý, Dorry a Jonnie taky. Elsie mě na začátku štvala, ale pak byla moc milá. No a Clover... ta byla fakt super. Někdy mě sice mátlo, že i hlavní hrdinka z Čtyřlístku pro štěstí se jmenovala Clover, ale moc mi to nevadilo. Nejen, že byla milá, ale s každým vycházela. Cecy mi na začátku připadala hodná, ale potom jsem ji už moc neměla ráda. Zato Helen, ta byla skvělá. Jak se tam objevila poprvé, tak jsem si říkala, že je taková divná, ale potom mi přišla strašně hodná, hlavně když zvlášť za Katy přijela. Ředitelka mě neskutečně štvala, pan učitel Myers byl super a slečna Lambertová ještě víc. Dokonce jsem si i zapsala některé knížky, které "doporučovala". Čekala jsem nějaký až moc přitažený konec (asi, že se Katy postaví a zase začne chodit nebo něco takového), ale byl o mnohem lepší a dojímavější. Strašně moc bych kvůli tomu konci ocenila další díl, ale zase nevím, jestli by tam bylo o čem psát. No nic, jdu vstřebat tuhle úžasnou knihu a těším se na další od mojí nejoblíbenější spisovatelky Jacqueline Wilson.

Katy mi bylo moc líto, ale jsem na ní pyšná, jak skvěle se s vozíčkem popasovala. Kniha se mi líbila, bylo to hodně něžné, až jsem měla někdy chuť plakat.