Naprostá šílenost....přišlo mi, že tohle snad diktoval autorce přímo duch Ladislava Vaňka. Není moc výmyslů, mýtů a vyložených nesmyslů, které se během doby i kvůli působení L. Vaňka kolem atentátu vynořily, které by v tomto díle nenašly své místo. Snad jen zmínka o existenci filmu, který měl na místě atentátu natočit kdo jiný než - ano, Ladislav Vaněk, což ovšem bylo bohatě vynahrazeno příběhovou linkou s kapitánem Šedou. Podezřelá už byla anotace kdy Pannwitz ze všech sil pátrá aby zachránil tisíce nevinných lidí před odvetnými opatřeními nacistů. Takže snad jen - ne, většina události v této knize se opravdu neodehrála tak jak je zde popsáno. Větší bizár už jsem dlouho nečetl, jestli vůbec. Dovolím si ještě ocitovat z Pannwitzovy závěrečné zprávy z 25.9.1942 tak jak je uvedena v Edici historických dokumentů Sv.1 od V. Šusteka: "Nebyl to protektorát, kdo vyslal muže vraždit. Byl to osobně Beneš, který agenty ještě před odletem přijal, který nedopřál sluchu varovnému hlasu Čechů obávajících se strašlivých následků této vraždy a který po činu vrahům poděkoval. Své dva krajany, pokládané již ve vlasti za charakterově pochybné darmošlapy a ožralce, muže policejně hledané, vybral k tomu, aby zde zanechali krvavou vizitku jeho tak zvané vlády. Pro Beneše a jeho okolí je příznačné, že k vraždění najali rasově a lidsky méněcenné subjekty....."

Ačkoliv je kniha z části fikce, spousta věcí je sepsána dle skutečnosti. Donutilo mě to, vyhledat si informace o určitých lidech, jako třeba Böhme, K. H. Frank. A jiné. Často jsem musela knihu odložit. Ne proto, že by mě nebavila. Ale když si člověk uvědomí, jaké hrůzy se v tehdejším protektorátu Čechy a Morava dělo, bylo mi do breku. Po události Vypálení Lidic jsem knihu nečetla 2 dny. Fakt, že se pouhých 7 mužů bránilo několik hodin proti šílené přesile Němců, člověka nutí sklonit hlavu před jejich odvahou. A i když už uběhla pěkná řádka let, myslím, že by jsme si tyto časy, tyto ohavnosti a zrůdnosti měli neustále připomínat a poučit se. Příběh je sepsán z pohledu Heinze Pannwitze, který byl německým kriminalistou na území Prahy, později se stal hlavním vyšetřovatelem atentátu na Heydricha. Setkáváme se tu se spoustou lidí, ať už podřízení nebo nadřízení pana kriminální rady. Asi největším šílencem v čele knize je Horst Böhme, který se doslova vyžíval ve zrůdnostech, ať už to bylo vraždění nevinných, mučení či samotné vypálení Lidic. Pannwitze nám odkrývá příběh na pozadí, který je stejně tak velkolepý jako děsivý. Celkově mě kniha zaujala. Nemohu říct že byla čtivá, příběh neb nudný a jiné. Nehodnotím tu nějakou fantasy nebo román. Kniha se nemusí líbit všem a chápu to, i přesto bych ji doporučila komukoliv, kdo by se mě na ní zeptal.