Kapitalistický realismus

Kniha je takovým steskem nad tím, že takřka nikdo dnes nevidí alternativu ke kapitalismu, protože skoro nikdo není schopen přemýšlet mimo jeho hranice. Autor – britský neomarxista – v tom pochopitelně vidí problém. A tak jako si marxismus již odnepaměti libuje v katastrofických scénářích, nezůstává pozadu ani Mark Fischer. Prokládá svou knihu popisy selektivně vybraných filmů, obvykle líčících postapokalyptickou společnost. Tento stále se opakující motiv pomáhá navozovat lacinný pocit strachu a nejistoty, čtenář tak může při čtení knihy dospět k názoru, že se současný stav světa blíží čemusi podobnému. Přestože některými dílčími poznámkami autor nutí k zamyšlení, výsledná směs vlastních názorů s kulturními citacemi působí nesourodě, nepřesvědčivě. Absence alternativy ke kapitalismu si osobně vykládám jako důsledek faktu, že žádná relevantní alternativa neexistuje. Překapitalistické modely hospodářství jsou pro dnešní složitý svět nevyhovující, socialismus se historií zcela zdiskreditoval. Na různých případech současných tržních ekonomik můžeme pozorovat rozdílnosti mezi jednotlivými kapitalismy. Žádná jejich jednota neexistuje, některé mají sklony k výrazné redistribuci a etatismu, jiné se více orientují na volný trh. Jak je tedy zřejmé, variant existuje bezpočet (jen srovnejme Čínu, Švédsko, USA), diskuze o nastavení kapitalismu se však uskutečňuje uvnitř systému jako takového, aniž by někdo zpochybňoval jeho základní kontury. A samozřejmě, nikdy nelze vyloučit nahrazení současného systému, nyní však žádná smysluplná alternativa ke kapitalismu není.

Tato kniha ve mně vzbuzovala pocit, že se za každou cenu snaží najít společného jmenovatele všech problému v jednom jediném, a to v kapitalismu a neoliberalismu. Naprosto souhlasím s problémy dnešní společnosti, které kniha nastoluje, ale nesouhlasím s tím, co Fischer označuje jako příčiny. Od knihy jsem očekávala něco jako střízlivý pohled. Místo toho se mi do rukou dostal jakýsi jednostranný manifest levice. Kniha se tváří nezaujatě a kriticky a místo toho jde o jakousi levicovou politickou agitku, která je vůči své podstatě zcela nekritická. V podstatě autor dělá sám to, co u dnešní kapitalistické společnosti zavrhuje, jen s tím rozdílem, že to dělá na druhém názorovém břehu. Ani by mi nevadil autorův názor na to, jakým směrem by se společnost měla ubírat. Přece jen má každý právo na názor, ale vadí mi manipulativní nádech knihy, který se pomocí nejrůznějších kliček a přesmyček snaží dobrat toho, čeho si předsevzala, i kdyby v průběhu své cesty zjistila, že se možná mýlí. Autorovy teze, že zdrojem všeho nepříjemného na světě je jen Kapitál, mi přijdou skutečně místy přemrštěné a až absurdní.