Ewa Białołęcka tentokrát upustila od povídkové formy a vrhla se rovnýma nohama do hlubin románu. A nezklamala. Svět, který kdysi vytvořila v krátkých textech, zde maximálně využila a příběh mladičkých anarchistických mágů rozvedla do celku daleko rozsáhlejšího, než sama zřejmě původně plánovala. Kamínek už není hlavní postavou, která události čtenáři zprostředkovává a vyprávění se rozdrobilo mezi...
Ewa Białołęcka tentokrát upustila od povídkové formy a vrhla se rovnýma nohama do hlubin románu. A nezklamala. Svět, který kdysi vytvořila v krátkých textech, zde...
Ewa Białołęcka tentokrát upustila od povídkové formy a vrhla se rovnýma nohama do hlubin románu. A nezklamala. Svět, který kdysi vytvořila v krátkých textech, zde maximálně využila a příběh mladičkých anarchistických mágů rozvedla do celku daleko rozsáhlejšího, než sama zřejmě původně plánovala. Kamínek už není hlavní postavou, která události čtenáři zprostředkovává a vyprávění se rozdrobilo mezi všechny hrdiny, kteří s Tkáčem iluzí opustili kontinent. Dozvídáme se tak daleko více o motivacích jednotlivých aktérů a přitom sledujeme, jak se z chlapců pomalu stávají muži.
Bohužel nic není dokonalé. Tentokrát totiž můžeme zapomenout na nějaký závěr. Už od prvních stránek je patrné, že autorka nikam nespěchá a své figury chce nejdříve řádně proprat před divákem. To má za následek desítky drobných událostí, které vám sice postavy více přiblíží, ale pro zápletku jako takovou moc význam nemají. A vzhledem k tomu, že sága už u nás přestala vycházet, je těžké přijmout otevřený konec s nadšením.
Číst více
Číst více
