Myslím, že je fér hodnotit trilogii jako celek. Ostatně by jí i slušelo, kdyby vyšla pohromadě v jednom svazku, ale na to je moc tlustá. Jednotlivé díly navazují, popř. zpětně dovysvětlují, každý zvlášť je neúplný. V první řadě je nutno říct, že tohle je spíše pohádka – zvlášť první dvě knihy. Sice pro dospělé, ale pohádka, má to všechny její atributy. Zjednodušeně řečeno: mladík se vydává do světa na zkušenou, dostane (takřka) kouzelné dary, padne do osidel proradné krásné dívky (vlastně hned dvou), zkazí co může a pak se to snaží napravit, musí splnit tři úkoly, je zakletý do podoby kozlatce a vysvobodit ho může jen čistá láska dívky, pomáhají mu zvířátka, s nimiž rozmlouvá, a teprve na konci života poznává, co je důležité. Kdo by tedy očekával fantasy, tak jak si ji každý asi na první dobrou představí, bude nejspíš zklamaný, protože to nebude ono. Díl od dílu jsou knihy tlustší, jazyk košatější a popisnější, obsah je dospělejší a komplikovanější. Poslední část už vlastně pohádkově vůbec nepůsobí, spíš má filozofický podtext. Knížka je taky postupně čím dál tím víc neutěšená a melancholická. Z chlapce v úvodu se stane stařec, jehož život rozhodně nedopadl tak, jak si představoval. Oproti prvnímu přímočarému dílu je ten třetí už hodně propletený, hodně se toho událo, takže se mi i obtížně vybavovaly věci minulé. Možná nechtěl autor knihu opustit, protože měl pocit, že to ještě není všechno, a tak vymýšlel další peripetie. Prostě to chce číst dál a dál, poddat se a nechat se unášet; nudné to rozhodně není. Konec je tak trochu mystický a já osobně jsem z příběhu měla smutný a ne moc dobrý pocit – asi jak pravil hrdinovi jeden přelud: "Promarnils všechno, co jsi měl." Ale někdo jiný to tak mít nemusí, protože kniha takto asi vyznít neměla, soudíc dle závěrečných moudrých promluv o dobru, smyslu konání apod. Tato trilogie myslím nebude bavit každého. Vyžaduje zejména ze začátku trpělivost k opravdovému začtení se. První kniha je navíc protkána příběhy, které jednotlivé postavy vyprávějí, druhý díl zase obsahuje líčení hrdinových snů a v třetím dílu je prostřední část knihy věnována různým viděním. Tyto vsuvky mohou obtěžovat, na druhou stranu vše má svůj význam: objasňují se jednání některých lidí, minulost a budoucnost, a i ty sny, které se Naslouchači zdají, vždy s něčím souvisejí a nejsou nahodilé. Prostě skládačka se skládá. Moje rada tedy je, pokud se rozhodnete ke čtení, vydržet do druhé knihy. Pokud ani ta vás nezačne bavit, tak to asi nebude to pravé ořechové pro vás.

Sice jsem po prvním díle myslela, že druhý ani číst nebudu, ale nakonec jsem si knihu půjčila a přečetla. Rozhodně nelituji. Dokonce se mi tento díl zdál i lepší. Není dlouhý, aspoň jsem v něm nenašla žádné zbytečnosti. Sny, které nahradily soudcovské příběhy a příběhy různých lidí v prvním díle, se mi líbily daleko víc. A nejvíc mě dostal závěr knihy. Určitě se chci dozvědět, jak Naslouchač bude pokračovat. Posledními řádky mě autor navnadil tak, že jsem už teď zvědavá, jak tato pohádka skončí.