Kam mizí měsíc

Knížka čtená dětem. V knihovně mě zaujala obálka a název. Asi jsem čekala něco trochu jiného, např. že budou v textu vysvětleny jednotlivé fáze měsíce, ale je to kniha pro nejmenší (od dvou let), takže jde o příběh kocourka, který omylem rozplete měsíc když si hraje se třpytivou přízí. Příběh je velmi jednoduchý, doprovázený roztomilými ilustracemi Ivony Knechtlové.

Kam mizí měsíc od Andrey Pořízkové s rozkošnými ilustracemi od Ivony Knechtlové je přesně ten typ knihy, u které vám vůbec nevadí, že ji s dětmi čtete pořád dokola. Představte si malého kocourka, který při dovádění zachytí drápkem stříbřitý koneček měsíce. Tahá a tahá… další den zase tahá… a pak PUF! Utrhne poslední uzlík, kterým byl měsíc připevněný k obloze – a najednou je tma. Vítr měsíční vlnu odfoukne pryč a kocourkovi je jasné, že tohle je teda pořádný průšvih! Jenže vrátit měsíční vlnu zpět nebude jen tak. Do hry vstupuje pavouček, který si z ní chce utkat tu nejkrásnější pavučinu, a straka, která by z ní měla to nejzářivější hnízdo na světě. Třpyt, napětí a spousta dětského kouzla! Pro děti od 2 do 5 let (maximálně 6 let) je to naprosto ideální čtení před spaním. Hravou a pohádkovou formou vysvětluje fáze měsíce tak, že to dává smysl přesně tam, kde má – v dětské fantazii. Ano, můj starší syn měl samozřejmě „vědecké připomínky“, že za nov ani úplněk nemůže měsíční vlna ani koťátko. Ale pro tu nejmenší drobotinu? Naprostá magie. Za mě je to absolutně rozkošný nápad, který má vtip, jemné napětí, nádherné ilustrace a krásné přírodní motivy – pavouček splétající pavučinu, straka milující všechno třpytivé… a do toho měsíček, který zase jednou může plně svítit na nebi. Tahle knížka mě prostě bavila. A to hodně.