Kaligrafie zlomu

Neurazí, nenadchne. Chvílemi vtipná, ale z větší části smutná kniha.

Kaligrafie zlomu mě na první pohled zaujala svou obálkou, ze které je hned jasné, s jakou kulturou se v knize setkáme. Japonsko je jedna z mých oblíbených zemí, i když jsem ji nikdy nenavštívila. Ale po přečtení tohoto románu, jako bych tam byla. Mizuki je žena v domácnosti. Má dvě děti, pracovitého manžela, byt v Tokiu a zdá se, že vede dokonalý život. Jenže večer uléhá do postele k manželovi, který se na ni ani nepodívá, funguje jako automat (vaří, pere, uklízí)… Občas ji napadne, že by přelezla zábradlí balkonu a skočila. A pak ji osud do cesty zavane Kijošiho. A Mizuki zas objeví kouzlo lásky, svobody, Tokia a svůj vlastní hlas. Emily Itami popisuje Zemi vycházejícího slunce kouzelně - barvy města, staré a nové tradice, davy lidí, rozkvetlé sakury. Vyhledávala jsem si fotografie všech zmíněných míst a čtení jsem si moc užívala, i když ne vždy bylo veselé. Mizuki i další postavy působily neskutečně reálně. Všechno to bylo opravdové, upřímné a na autorčinu prvotinu obdivuhodné.

Jsem jen na straně 34, ale strašně zmatečný. Ve svý podstatě nevim o co go...co by za to naše baby daly, kdyby si mohly bezstarostně žít...jenže rozežrankyně v Tokiu holt chtějí víc. Nevím, mně to přijde jako enorm snaha o západ. Pravá Tokijačka by se s něčím takovým nes.ala a byla vůbec ráda že má, co má. V Asii se zájmem, kamerama a zprávami pohybuju kolem 13 let takže tak nějak vím jak se to tam má. Tohle je znuděnej západní vzor, proto zklamání. Já chtěla JAPONSKEJ vzor.

Místy docela vtipné, místy trochu popisné, co se reálií týče, jednou či dvakrát i trochu dojemné. Ano, není to nic víc, než letmý pohled do života emocionálně nestabilní hrdinky, která se právě ocitla na určitém životním scestí a občas se pohybuje nebezpečně blízko hranice, za níž už by byla za blbou krávu. Ale jako lehké zábavné čtení na letní odpoledne je to naprosto vyhovující.