Kakegurui Blázni do hazardu

Nápad dobrý, třebaže až příliš omezen tématem. Homura Kawamoto je fanoušek hazardních her a umí skvěle vyprávět o různých stylech gamblerství, popřípadě podvádění na té nejvyšší úrovni, ovšem co se zápletky týče, neumí rozehrát nic víc, než epizodní duely. Poprvé je to zajímavé, podruhé méně a potřetí už se to točí v kruhu. Postupná gradace je založená ani ne tak na hráčských schopnostech, jako na opakovaném odhalování rafinovaných způsobů podvádění, kdy kolikrát ani nemusí jít o skrytá esa v rukávu, zajišťující vítězství. Zároveň je to na můj vkus až příliš vyhrocené do extrému, kdy se tvůrce tolik nesoustředí na atraktivitu děje, jako spíš na excentriku jednotlivých postav, přičemž neustálé koukání holkám pod sukně je fajn pouze v případě, že máte potřebu se v průběhu čtení cítit jako pedofil. Ve finále musím Bláznům do hazardu přiznat jistou atraktivitu nápadu, přesto mě právě absence důmyslnějšího vývoje příběhu utvrdila v tom, že vlastně ani nemám důvod čekat na další pokračování.

Už je to delší doba, co jsem četla mangu v češtině, a když jsem si v knihkupectví všimla této manga série, neodolala jsem a koupila si ji. Kdysi jsem rozkoukala i anime dělané podle této mangy, a i když se mi moc líbilo, nikdy jsem ho nedokončila. Naposledy jsem si u jiné manga sérii od značky Gate stěžovala na malý text v bublinách a jsem velmi mile překvapena, že se to tu už neobjevovalo. Příběh hezky plynul, postavy byly sympatické a pro mě největší rozdíl od anime – tady jsem konečně chápala myšlenkové pochody Jumeko a pochopila, jak jednotlivé hry fungují. Do pokračování se pustím brzy.