Kája a Claudie: Hra na štěstí

Tak to bylo těžké čtení, uf! Já jsem si knihu půjčila kvůli třídě 4.B, takže jsem netušila, co mám čekat. A hnedle první díl mě docela "rozsekal". Místy mi bylo dvojčat fakt líto a úplně jsem chápala jejich pocity, přestože bych se nikdy nechtěla ocitnout v jejich kůži. Štvala mě maminka, bylo mi líto babičky a obecně jsem si snad posté říkala, jak k tomu přijdou děti, jejichž rodiče si už nemají co říct, snad s výjimkou výčitek, osočování nebo přímo nadávek. Překvapila mě i role asistentky u Románka, snad poprvé jsem se setkala s tak záporným hodnocením další dospělé osoby ve třídě. Na druhou stranu uznávám, že děti ji ohodnotily spravedlivě, taková další součást jejich třídní farmy. Ale přesto doufám, že se v dalších dílech o tetě něco dozvíme a že se ona sama třeba změní k lepšímu!

Kniha se nám velmi líbila, perfektně zvolená metoda psaní střídání ve vyprávění chlapce a děvčete. Knížka nabízí dva pohledy na věc. Rozesměje a poučí, v dnešním světě je milým pohlazením, není falešná a ukazuje opravdový život s jeho všemi stránkami. Myslím, že velmi mile překvapí svou uvěřitelností. I společné smíření sourozenců a vzájemná pomoc je daleko reálnější po vyhrocené hádce, která je velmi jemně, děti totiž často používají daleko horší slovník, a s citem pro dětskou duši, popsána. Výborné dialogy hlavních hrdinů! Kniha dovede děti k tomu , ze štěstí má každý v sobě a jen jen na něm, jak s ním naloží. Takové knížky jsou nezaplatiltelné! Díky za ni.