Kafkův pavilon

Kafkův pavilon je kniha, kterou jsem v knihkupectví několikrát vzala do rukou a opět ji vrátila zpět na hromadu k ostatním. Příčinou váhání byla nejspíš nejistota, způsobená anotací. Z nějakého důvodu pro mě nebyla jednoznačná, což mi v tu chvíli zkrátka vadilo. S velkou úlevou mohu potvrdit, že se tato kniha po přečtení ihned stala jednou z mých nejoblíbenějších. Typově, ne však tematicky, bych ji přiřadila ke společenskému románu J. M. Guenasii - Klub nenapravitelných optimistů. Samuelssonův román se odehrává ve Švédsku a ústřední postavou je tu spisovatel Stigg (Sigvard) Eriksson. Příběh tvoří dvě dějové linie. První z nich nás zavadí do roku 1976, kdy je Sigge mužem ve středních letech a zavedeným švédským spisovatelem, jehož knihy budí u široké veřejnosti nemalý ohlas. Je však plný rozporů, které vyvolávají vzpomínky na krutou minulost, jež ho donutila, aby se přiklonil na stranu nacismu. V rámci druhé linie sledujeme osudy hlavního hrdiny, coby mladého, nadějného spisovatele generace čtyřicátých let minulého století. Sigge je, spolu s několika dalšími přáteli, členem skupiny Hřbitov slov. Jsou protinacistického zaměření, tajně mezi lidmi šíří protirežimní letáky, sdružují tzv. zakázané knihy a snaží se tak vyjádřit ostrý nesouhlas s Hitlerovou propagandou. Sigge se poprvé doopravdy zamiluje. Nina je dívkou, Židovkou, která pomáhá přežít skrývaným švédským židům a zároveň členkou protinacistického dívčího spolku. Jejich cesty se kříží a opět rozcházejí, protože Nina nechce ohrozit Siggeho existenci. Ten se začne o svůj život bát ve chvíli, kdy tajná policie začne podnikat razie a vyhledávat nejen švédské Židy, ale taktéž i členy tajných spolků. Na svém útěku je zatčen a odveden do věznice T-gatan, kde je vyslýchán a krutě mučen. Vysvobození přichází ve chvíli, kdy je převezen do věznice v Langholmenu a posléze "ubytován" v Kafkově pavilonu, jehož cílem je vychovat spisovatele, loajální a podporující Hitlerův režim. V tu chvíli se Sigge ocitá na životní křižovatce. A touha po svobodě je skutečně veliká... Touha, odvaha, láska, strach, víra a naděje. To vše a ještě mnohem víc najdete na stránkách Samuelssonova románu. Musím se přiznat, že mě kniha doslova nadchla. Nejde o "jednohubku", kterou byste přečetli na jeden zátah, ale příběh s hlubším významem. Autor vás provede určitým úsekem švédských dějin, dopřeje vám prostor pro vlastní fantazii a krok za krokem vás vtáhne do děje. Díky pečlivému vykreslení prostředí se vám s příběhem podaří snadněji splynout a umožní lépe pochopit myšlení a jednání jednotlivých postav v konkrétních situacích. Závěrem mohu snad už jen říct, že pokud máte chuť na společenský román, odehrávající se na pozadí druhé světové války, náročnější, ale dobře napsaný a čtivý, pak se po Kafkově pavilonu rozhodně nebojte sáhnout.

Po knihách Muž z vysokého zámku Philipa K. Dicka, Otčina Roberta Harrise nebo Nádvláda C.J. Sansoma je zde další, pohrávající si s myšlenkou alternativní historie II. světové války. Kniha je koncipována do přibližně tří časových období, které se střídají po jednotlivých kapitolách. V nich se odvíjí příběh talentovaného spisovatele Sigge Eriksona, který by nejspíše prožil klidný život naplněný tvůrčí prací, pokud by žil ve šťastnější době. Takto sledujeme jeho kroky v éře úsvitu nacismu, který se po porážce Sovětského svazu rozšiřuje na dálný východ a zároveň upevňuje své pozice i ve Skandinávii. Sigge a jeho přátelé z literárních kruhů zastává spolu s různými levicovými aktivisty a demokratickými skupinami, protinacistické postoje. Nakonec se však po mnoha peripetiích dostavá do spárů švédského gestapa. A zde přichází na scénu v roli Mefista jeho starý známý Kurt Robladh, který se z někdejšího marxisty a levicového literárního kritika přerodil ve významného exponenta režimu, aby učinil nabídku. Pomůže Sigge vytáhnout ze světského pekla, pokud bude pracovat ve službách nacistického režimu.... Velmi silnou stránkou knihy je komplexní charakteristika postav, která zabraňuje jejich černobílému vnímání. Ani samotný Robladh, není jednoznačně negativní postavou. Román klade otázky kam až sahá odpovědnost člověka v totalitním režimu, kde jsou hranice konformismu, ale také jak těžké je soudit někoho, kdo měl fakticky k výběru jen dvě možnosti: smrt nebo zatracení.