Kafe v pět

Osm poutavých příběhů bylo skvělých! Každý jiný stejně jako to kafe, které je spojovalo - hořké, jemné, sladké... Každému dle jeho gusta. Hned úvodní povídka Fika Radky Sloukové mě dojala. Vypráví příběh mladé učitelky češtiny ve Švédsku, která dává lekce i osmdesátileté "Marušce", původem Češce, která přežila Osvětim. Druhou povídku s názvem Nespavost napsal dnes už známý autor románu #Kaziměsti, tehdy píšící jako Martin Maniaque. Povídka začíná akcí a tajemstvím: vypravěč míří do kavárny na schůzku s tajemným Kryšpínem, který se mu nedávno snažil špinavý a promočený dobít do bytu. Nutno říct, že mají kus společné historie. Kouzelný byl i humorný a zároveň docela smutný příběh Jak broky od Terezy Dobšovičové, ve kterém vám své myšlenky zprostředkovává holčička, dcera podnikatele dobrodružství, které nikdo není sto vysvětlit, kde má tatínka. Nelžete dětem, nevyplácí se to. A ještě si dovolím vychválit Rituál o páté od Martiny Perlíkové - to byla povídka dle mého gusta. Stařenka chystá kávu na stůl i pro dávno mrtvého manžela a bojuje o svá práva s chamtivou dcerou a synem zajímavým způsobem. Tak pozor na stařenky ;). Do sbírky přispěly i dvě populární autorky, ale s rukou na srdci musím poznamenat, že popularita nutně neznamená, že jste v něčem nejlepší.

Moc hezká knížka, opravdu ideální ke kafíčku. Akorát mě překvapuje, že je tak málo známá, protože je to škoda. Já jsem si jí vybrala úplně náhodou v knihovně. Občas to tak dělám, že žádnou konkrétní knížku nehledám, a když mě nějaká zaujme, přečtu si jí. Za sebe Kafe v pět doporučuji, jsem moc ráda, že jsem na knížku narazila.