Kacířské eseje o budoucnosti svobody a demokracie

Eseje, které tvoří větší část knihy, jsou o svobodě, demokracii, důležitosti veřejných institucí a právního státu. Povětšinou jde ale spíš o filozofické výklady těchto pojmů a jak na ně nahlíželi filozofové v minulosti. Uvítal bych víc zamyšlení s návazností na současný svět, ve kterém žijeme. V tomto ohledu autor více otevírá svůj myšlenkový svět v závěrečné trojici přepsaných rozhovorů, ve kterých můžeme skutečně poznat jeho úvahy o současné společnosti. O vlivu populismu, dopadech pandemie covidu nebo ruské agrese i roli filozofie.

Úplně nesouhlasím s "prazakvesnican", že v knize není tolik "zamyšlení s návazností na současný svět, ve kterém žijeme". Pro mne je to kniha zcela pronikavých úvah, které jdou pod povrch toho, co právě žijeme, a snaží se domýšlet důsledky nebo dokonce navrhovat cesty. Původně jsem bral do ruky tuto knihu s obavou, že to bude "sebranka" různých rozesetých textů a nebude to vytvářet žádný celek - a proč to tedy číst? Ale opak je pravdou. Přestože to je "sebranka", dohromady vytváří kniha poměrně ucelený průnik do všech dnes podstatných zákoutí existence naší společnosti a civilizace, a to vše demonstrováno nejen na myšlení filozofů, ale právě na konkrétních příkladech současnosti. Česká republika a její situace je "jen" exemplárním příkladem stavu liberární demokracie ve světě, míry populismu, autoritářských sklonů, ekonomicko-politického propojování, úlohy médií veřejné služby apod. Je pravda, že závěrečné rozhovory řeknou ještě víc o autorovi samém a tedy i o pozicích, jaké zastává. Tedy počáteční nedůvěra byla překonána a končím s tím, že je to zcela zásadní kniha charakterizující dnešní svět a trendy jeho směřování. Navíc obdivuji preciznost, s jakou je Václav Němec schopen formulovat věci, které jsou tak spletité a vícevrstevnaté, přitom to ale není jen novinářská zkratka, je to skutečně promýšlení věcí z různých stran. Za vše hovoří tato úvaha: "Nelze se zbavit dojmu, že soustavné a systematické podkopávání a postupné odstraňování pilířů ústavního liberalismu dnes představuje zcela promyšlenou a cílenou strategii, kterou sdílejí autoritáři všech zemí, sdružení v jakési neformální protilidemokratické internacionále. Paradoxní je, že se tak nezřídka děje za nadšeného souhlasu či podpory velkých skupin obyvatelstva, jimž je tato rovnost zcizována. Autoritářský populismus kolem svých destrukčních prací rozptyluje mlhu zástupných témat a více či méně fiktivních hrozeb, jako jsou například sudetští Němci, imigranti, "nedemokratická" či "neomarxistická" Evropská unie, "prohnilý" liberárlní Západ a tak dále. To byla ostatně vždy osvědčená strategie autoritářských či totalitních hnutí a jejich vůdců: Mobilizovat masy a získávat jejich podporu za pomoci zástupných témat vzbuzujících emoce a zpravdila též za pomoci uměle vytvořeného obrazu nepřítele, a na vlně této podpory destruovat a odstraňovat demokratické instituce sloužící k zajištění podmínek rovnosti a svobody. Ruinami pilířů ústavního liberalismus je každopádně dlážděana cesta k více či méně autoritářským či despotickým režimům." (s. 173, esej Existuje neliberální demokracie?). Jak lépe by se dal vyjádřit dnešní současný svět, nejen český? U celé řady dlouhých odstavců jsem žasnul, že bych to podepsal okamžitě taky. Takže jsem se patrně napojil jakýmsi souzněním, spojuje nás s panem Němcem víra v systém, který by byl založen na těchto principech: "Každopádně je žádoucí, aby v něm zůstalo zachováno z kapitalistického systému vše dobré a prospěšné, co právě umožňuje ono obrovské generování bohatství a zároveň velmi efektivní uspokojování potřeb. Současně by však neměl nadále vytvářet systémové nespravedlnosti a neměl by motivovat k jednání, které je sice ekonomicky výhodné, ale často v rozporu s dobrými mravy, veřejným zájmem nebo i zdravým rozumem. Měl by být celkově humánnějším, tak aby umožňoval jednotlivcům plněji rozvíjet jejich lidský a tvůrčí potenciál, více pěstovat mezilidské vztahy a vést smysluplný a skutečně naplněný život. A samozřejmě musí být založen na požadavku ohleduplnějšího chování k ostatním živým bytostem a k životnímu prostředí. Zároveň jsem ale přesvědčen, že jakýkoliv budoucí alternativní socioekonomický systém uspěje jen tehdy, pokud zlstane spojen s politickým systémem demokracie, ústavně garantujícím lidská a občanská práva." (s. 190-191) Tedy, moc děkuji nakladatelství Academia, že takto podnětnou, inspirativní a podstatnou knihu vydala a panu Václavu Němcovi, že tak soustavně přemýšlí o současném světě a že po Aristotelovsku domýšlí. "Význačné pro filosofii je, že se zabývá otátkami, které většina společnosti považuje za nedůležité, protože si myslí, že na ně odpovědi zná, a že se jimi proto nemusí zabývat. Jak věděl uš Sókrates, vyvracet tuto iluzi zdánlivého vědění, která je tou nejhorší formou lidské nevědomosti, je jedním ze základních úkolů filosofie." (s. 195)