Viděno optikou dnešního čtenáře je tato kniha opravdu mnohem víc bizárem než literaturou, která by nám přišla pohoršující nebo naopak vzrušující, a slouží tak spíše jako doklad toho, jak moc se společnost za posledních téměř 250 let proměnila. Tehdy to samozřejmě byla kniha nejen průkopnická, ale především morálně problematická v úplně všech myslitelných směrech. Paradoxně jí však právě tohle vyneslo největší díl slávy, stejně jako řadě dalších cenzurovaných a zakazovaných knih. Kdyby neprošla tak tvrdou cenzurou, možná bychom dnes o žádném markýzi de Sadovi ani nevěděli, natožpak abychom jeho knihy četli jako dobovou senzaci. Právě z toho důvodu, že v době jejího vzniku byly hranice "přístojnosti" úplně jinde, je dnes Justina vlastně takovou parodií na erotickou literaturu - popisy, které dříve lidi děsily nebo tajně vzrušovaly, slova, která jim vháněla ruměnce do tváří, z dnešního pohledu působ komicky a neohrabaně, jako by i ta nejbrutálnější znásilnění byla jenom neumě popsanou fraškou. Proto musím doporučit knihu číst tak trochu jako "historik", znát alespoň rámcově de Sadovo dílo a život, a nehledět v knize tolik na děj, ale na to, co znamenal kdysi a co znamená dnes, a snad i na to, že pro de Sada bylo psaní jakousi "terapií" během doby, kterou strávil střídavě ve vězení a v blázinci. To je na Justině (a na řadě jeho dalších knih) bezpochyby ta nejpozoruhodnější věc - je mnohem víc dokumentem vývoje literatury i Sadova života, než erotickou literaturou.

Dobro a zlo, vina a trest, světlo a tma, věčný příběh bytí a nebytí. Ono se jednomu skutečně může zdát, že lepší/užitečnější je vydat se v životě cestou zla. Samozřejmě, nedejme se promrzeti, držme se dobra. Utrpení zcela nevinné Justiny je Crepaxem skvěle ztvárněno, obrazy jsou vzrušující, velmi krásné, estetické. Erotika nás donutí přemýšlet o hodnotách, tak to má být.