Juraj Jánošík® proti Dračímu řádu

„Já jsem Juro, ty jsi Juro, ostatní ať nám políbí ďuro.“ Tuto knihu bych mohl okomentovat jednou větou. A ta by zněla: „V příběhu se furt jezdí, žere, chlastá a šuká a ne zrovna v tomto pořadí.“ Jenže cítím, že bych měl ještě něco málo dodat. Tváří se to jako kyberpunk a streampunk, ale v některých fázích je to skoro sci-fi. Hlavně podivné možnosti některých zbraní. To bylo tak strašně přehnané, až jsem kroutil hlavou. A bohužel, tyto věci dost ovlivňují chod příběhu, tak jsem to panu spisovateli moc nežral. Malá ochutnávka: Můj vznešený manžel včera poslal všechno služebnictvo ze zámku pryč, jako by tušil, že přitáhnete. Jsem tu teď úplně sama. A samota vede k hříchu. Jánošík neměl mnoho zkušeností v hovoru se vznešenými dámami, a tak volil slova opatrně. „Stejně jako odříkání, Vaše Milosti.“ (Dál už nebudu pokračovat, zkušený čtenář pozná, co následovalo) A teď k tý úvodní větě – trochu jí rozeberu. Jezdí se tam na divných strojích nazvaných kempelen, jejich princip jsem nějak moc nepochopil. Když někam dojedou, nejdřív se zajímají o jídlo, tak že čtenář skoro na každé druhé stránce dostane spousty informací o tom, co právě žerou. Poté to zapijou, tím, co jim přijde pod ruku. No a když pánbu dá, tak si pak zasouloží. A že pánbů a vnadné ženy dávájí furt, to brzy poznáte. A tohle se opakuje až na úplně samotný konec příběhu. Po zralé úvaze a několika pivech jsem se rozhodl, že další knihu si nekoupím a peníze si nechám do nevěstince. ( Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡ ) Citát: Pokus o vraždu se plynule překlopil do bouřlivého milování.

Osvětová legrácka o tom, jak to mohlo se slavným zbojníkem být, kdyby místo okrádání bohatých udělal kariéru v rakousko-uherské armádě. Ovšem pozor, tohle není jen tak ledasjaká Evropa, tahle je prodchnuta notnou dávkou originálního steampunku. Svetozár Olovrant popouští uzdu fantazii a nechává jí nazdařbůh pádit slovenským krajem, přičemž hostit se u toho nechá devětadevadesáti procentní borovičkou, zakusovanou tou nejlibovější slaninou. Uznejte sami, parou poháněná rotační valaška, či Václav Prokop Diviš coby šílenější verze Nikoly Tesly, to jsou zkrátka nápady, které musí jeden ocenit. Pravdou ale je, že většina humoru končí u siláckých skutků, brutálních řežeb a horoucího muchlování s lepými děvami. Zápletka se navíc rýsuje pozvolna, dlouho nemajíce konkrétního cíle, soustředíc se pouze na jednotlivé etudy. Konec ovšem vrcholí makabrózní estrádou, před níž musí rudnou závistí každý šestákový krvák. A v originálním znění je to doslova jazykový ohňostroj libozvučných slov a frází.

"Židia majú kresťanských svätcov, aj keď ich vo svojej viere nepotrebujú. Nemci majú svätcov, že by z nich mohli postaviť armádu. Maďari majú svätcov, že by z nich mohli variť perkelt. Taliani majú toľko svätcov, že sa im už pletú. Dokonca aj ti neveriaci Češi nazbierali svätcov ako stromov v lese. Jedine my veriaci katolíci pod Tatrami nemáme ani jedného." Trošku sklamaný. Nebol to doslova prepadák, ale predstavoval som si to trochu inak, ani nápad, zaradiť Jánošíka do steampunku, nebol zlý, no napriek tomu mi tam niečo chýbalo. Zbytočne veľa sexistických scén, autor to neskutočne preháňal. Príbehu to viac uškodilo. Aj dej plynul výnimočne rýchlo, spisovateľ sa zbytočne nezamotával. Čakal som trošku viac písania o Dračiom ráde, ale aj táto sekta, ktorá vyrábala železných drakov bola spomenuta len okrajovo a viac sa autor zameral na Bátoričku. Dám ešte šancu pokračovaniu. 3* s odretými ušami.